Byla to dlouho očekávaná událost, na kterou jsme se oba s Ondrou moc těšili a já z toho zároveň byla trošku nervozní. V porodnici nám totiž říkali, že při koupání bude Tonda pěkně křičet. Tomu jsem i věřila, protože když mi sestřička v porodnici ukazovala, jak správně koupat, Tonda se z toho doopravdy mohl vzteky zbláznit. A pak konečně přišel ten den, kdy jsme to mohli zkusit v klidu u nás doma.
Toníkovi se už zahojil pupík a my mohli vyndat vaničku a pustit se do koupání. Do teď znal jen mokrou žínku, protože nám pediatrička doporučila, abychom mu pupík do zahojení nemáčeli a tak jsme byli zvědaví, jak bude na vodu reagovat.
Aby mi mokré mimčo nevyklouzlo z rukou, nachystala jsem celé koupání pěkně na zemi: měkkou podložku s osuškami, žínku, mýdlo a vaničku s vodou správné teploty… Tondu jsem za pomoci žínky namydlila a o chvilku později už jsem ho pomalu pokládala do vaničky s očekáváním tygřího řevu. A jak to pokračovalo? Žádná tragedie se nekonala! Lebedil si v sedátku vaničky, cucal si ruku a nevadilo mu, ani když jsem mu hlavu polévala vodou. Byl jako v lázních a my byli nadšení a dojatí zároveň z toho, jak vypadal spokojeně. Tak si to užíval, že se mi ani nechtělo ho z vaničky po koupání vyndat.
Nevím, jestli to bylo tou zázračnou vaničkou, nebo máme doma milovníka vody, každopádně se díky tomu těším na každé další koupání. :)
PS: Koho zajímá vanička, pořád tady na blogu mám recenzi a fotky.
janaduff.cz 