Moje blogová historie

Než jsem na jaře 2017 koupila doménu janaduff.cz, fungovala jsem na jiné adrese.  Možná jste můj blog navštěvovali, jmenoval se Popečeníčko. Popečeníčko jsem založila v únoru 2012, protože jsem potřebovala místo, kde se se svými kamarády budu dělit o recepty. Často jsem pro ně totiž něco upekla a oni to pak chtěli zkusit taky. Byl to jednoduchý blog, nic osobního a fotila jsem na mobil. Dokonce jsem každou fotku prohnala ještě filtrem na Instagramu, protože mi to přišlo cool. Když to vidím zpětně, musím se smát tomu, jak velkou cestu moje „fotografické schopnosti“, ale i foodstyling a styl psaní i komunikace ušli.

Jak vypadaly moje fotky v roce 2013 a jak vypadají dnes.

Popečeníčko opravdu nejdřív sloužilo jen pro úzký okruh mých známých, ale pak se to nějak rozkřiklo a začalo tam chodit více lidí. Proto jsem mu dopřála hezčí vzhled a Ondra mi nechal profesionálně vyrobit logo. Do té doby jsem totiž měla logo nakreslené fixou na papíře a vyfocené mobilem. Najednou ze mě fakt byla blogerka, založila jsem facebookovou stránku a začala psát víc „pro lidi“.

Moje logo po a před :)

Přišly první nabídky na spolupráce a seznámila jsem se se spoustou fajn lidí se stejným zájmem. Občas jsem se taky cítila trochu jako celebrita, protože mě někdo pozval do televize nebo mě otiskli v časopisech. Mezi první velké pečící příležitosti se řadí třeba pečení snídaní na Creative Mornings, z televize asi živý vstup na TV Mňam a první časopis, co mi dal příležitost se ukázat byl FOOD.

V letech 2013 a 2014 se Popečeníčko umístilo mezi TOP 10 nejlepšími českými foodblogy v anketě Blogerka roku. V roce 2015 jsme s Terezkou Foodlover.cz (a našimi muži) otevřeli Beef&Burger – stánek s burgery na Apetit pikniku a vyhráli Kulináře roku. O rok později jsme opět vyprodali během pár hodin přes 600 kousků.

Tohle bylo menu našeho prvního ročníku.
A takhle jsme makaly ve stánku.

Ten rok byl na moje projekty opravdu plodný. V tom stejném roce jsem totiž ještě vyprodala vlastní kolekci zástěr a taky jsme spolu s Janou Florentýnou pod záštitou Chefparade uspořádaly Foodblok – první českou konferenci pro foodies a blogery.

Moje zástěrky.

Tím se pozvolna přesouvám k tomu, že jsem díky blogování začala pracovat v oboru, který mě vždycky lákal. Marketing ve food oboru. Nejdřív mě oslovili ze školy vaření Chefparade, abych u nich občas vedla kurzy pečení a naše spolupráce potom přerostla rovnou v zaměstnání. Dostala jsem příležitost starat se o komunitu, sociální sítě a různé firemní blogy. Ačkoliv jsem už předtím měla z oboru nějakou tu zkušenost, tohle byl můj sen. Když jsem tam v únoru 2016 končila, byla jsem rozhodnutá pracovat už jen na vlastní triko, protože mi díky blogu přišlo několik dlouhodobých zakázek, které mě uživily.

Já jako lektorka kurzu.

Točila jsem s Orionem velikonoční online reklamy (hrály tam jen moje ruce), pořádala jsem pro jejich zaměstnance workshopové teambuildingy, fotila recepty – jeden můj najdete například na obalu čokolády na vaření. Pro další značky jsem tvořila recepty na zakázku, testovala a komentovalal jim nové produkty, pomáhala s foodstylingem na jejich vlastních foceních a spousty další podobné práce v tomto oboru.

Moje první „filmová“ zkušenost s Orionem ve studiu krátkého filmu na Barrandově.

A tady ukázka jednoho z videí, které z toho vzešly:

Pak se mi před létem ozvali z McCannu, jestli bych u nich nechtěla nastoupit a pracovat pro klienta z food oboru. McCann se řadí mezi přední české komunikační agentury a měla jsem nastoupit jako social media manager s přesahem do tvorby receptů. To byla velká příležitost a já prostě musela říct ano. Rozhodně toho nelituju, protože jsem se tam strašně moc naučila a poznala skvělou partu lidí. Vlastně i teď jsme pořád v kontaktu a pořád spolu trošku pracujeme, i když jsem doma s Tondou. To ale předbíhám.

Práce byla hodně časově náročná a na blog ani další zakázky mi nezbylo tolik času, takže jsem to nechala opravdu jen jako vedlejší věc na odreagování o víkendech. Když jsem pak otěhotněla, byla jsem tak unavená, že jsem se blogu přestala věnovat úplně, protože jsem na to neměla energii. Mrzelo mě to, ale nedalo se nic dělat.

Když mi pak začalo být o něco líp, dostala jsem chuť se s čtenáři dělit o mojí novou životní etapu a taky jsem k nim měla závazek – slíbila jsem, že se vrátím. Jen jsem moc neměla chuť tvořit „jedlé“ články, mimo jiné i proto, že mě přestalo bavit, jakým směrem se styl „foodblogování“ obecně ubíral.

A tak přišel na svět tenhle blog. Blog o životě. S plánem, že až budu chtít zase dělat recepty, obnovím Popéčo. K mojí radosti si i moje psaní o životě našlo čtenáře a dokonce se mi brzy vrátila taky chuť vařit. Jen mi už přišlo zbytečné rozdělovat to na dva blogy, když si všichni zvykli, že si s nimi povídám i o tom, jak se mám. Navíc už jsem ani nebyla spokojiená s tím, jak Popečeníčko vypadá a zvýšily se moje nároky nejen na recepty, ale hlavně na fotky. A tak všechno postupně stěhuji sem a jsem moc ráda, že i vy jste se se mnou přestěhovali, nebo naopak si ke mně nově našli cestu.

DÍKY!