Blíží se Velikonoce, tak bude brzy internet vřít zelenými recepty. Né, že bych se tak svědomitě připravovala, ale prostě jsem vařila polévku ze špenátu a ta barvička ve mně probudila takovou nějakou jarní náladu. A protože je strašně snadná, rychlá a dokonce i dobrá, chtěla jsem si tu odložit recept na příště. Třeba zrovna na ten Zelenej čtvrtek. Pokračovat ve čtení „Špenátová polévka“
Dneska jsme měli k obědu takovou tu víkendovou klasiku, roštěnky. Na tomhle jídle mě baví hned několik věcí. První je ta, že mi moc chutnaj, to je jasný. Pak to má ale i další výhody – třeba, že na ně potřebujete děsně málo ingrediencí a taky že celkově nedaj moc práce. A přitom je vaříme tak málo! Já je dělala naposledy snad před rokem. Tak hurá na ně. Pokračovat ve čtení „Hovězí roštěnky“
Když Ondra pořídil Anovu, malý přístroj na domácí přípravu pokrmů metodou sous-vide, vůbec mě nenapadlo, že to vlastně doma používá tolik lidí! Sdílela jsem to na Instagramu a hned se mi ozvala celá tlupa „sůvíčkářů“. A když jsem pak sdílela tenhle bůček, sůvíčkáři chtěli recept! Tak tady je. Pokračovat ve čtení „Asijský sous-vide bůček, bao knedlíčky a svěží kyselá okurka“
Už před delší dobou jsme doma koukali na vánoční speciál Jamieho Olivera a dostali hroznou chuť na gravlax. Sice to trvalo, než jsme se do toho pustili, ale přece se povedlo! Sice můj recept určitě nebude úplně tradiční a taky zatím neumím krájet tak hezky natenko, ale řekla bych, že i tak se povedl a rozhodně si ho uděláme znovu. Co je na mém podání ale jinak je hlavně to, že je bez cukru (většinou se dává cukru celkem hodně), že k němu mám jogurtový dip a taky něco na „přikousnutí“, co není pečivo. Pokračovat ve čtení „Gravlax a bramborové trojúhelníčky“
Zima. To je období, kdy si polévku dám klidně i k snídani. Miluju je! Ať už se jedná o silný vývar, nějakou pořádnou krémovou a nebo hustou zeleninovou, jako je tahle. Nenajdete v ní žádnou mouku, její hustota je opravdu založená na množství zeleniny a tak to podle mě má být. Jako bonus jsem udělala kuřecí knedlíčky se strouhaným čedarem a ani do nich jsem mouku nedávala, takže recept je kompletně „gluten free“. Recept je super snadný, tak třeba se vám bude hodit dneska k večeři.
Pokračovat ve čtení „Husťácká zeleninová polévka s kuřecími knedlíčky“
Když jsem dnes na Instagram stories nahrála fotku čočkového salátu, hned mi tam přistálo několik dotazů na recept. Tak já ho pro jistotu dám i sem, na blog. Čočkový salát je super snadný, super rychlý a super dobrý. Nebo aspoň já ho mám fakt moc ráda. Dá se jíst jako hlavní jídlo, můžete ho servírovat jako přílohu třeba k masu nebo grilovanému sýru a taky se dá různě obměňovat. Zajímavě chutná například, když do něj přidáte cizrnu, nebo různé druhy čerstvé zeleniny. Pokračovat ve čtení „Čočkový salát“
Poprvé jsme je ochutnali v Tokyu. Bylo to v jeden večer, kdy jsme vyrazili do čtvrti Harajuku na už ani nevím jaké jídlo, které jsme si našli na internetu a prostě jsme ho museli mít. Bohužel, přijeli jsme pozdě a všechny restaurace už zavíraly, ulice byly prázdné.
Baby kuřátka doma neděláme moc často, ale je to pro mě taková slavnostnější verze klasického kuřete. A Velikonoce, ty si něco slavnostního zaslouží. Slavnostně působí hlavně proto, že každý u stolu dostane celé kuře na talíř. Tento recept jsem připravila ve spolupráci s Masnou Kozí, kde baby kuřátka seženete a stejně tak i úžasný cider z Podorlické sodovkárny, který můžete s radostí vypít, až část použijete na podlití.
Brzy budou Velikonoce a tak tady mám další barevný recept. Tentokrát je to králičí roláda, kterou rozzáří rozkvetlá louka…teda hráškovo-bramborové pyré. Co se týká jedlých květů, já na fotce měla heřmánek, ale nejradši bych použila sedmikrásky. Škoda, že ještě nekvetou! Vzpomínám si, jak prababička chodila po zahradě a každou chvíli se pro jednu sehla a šoupla ji do pusy. Myslím, že říkala, že prodlužují život – a asi to fungovalo, protože se dožila hodně vysokého věku. Pokračovat ve čtení „Králičí roláda s hráškovým pyré“
Víte, co miluju na Chilli con carne? Kromě jeho chuti je to to, jak je snadné na přípravu. Seznam ingrediencí je sice delší a může to proto působit, že strávíte hodiny v kuchyni, ale opak je pravdou. Všechno postupně naházíte do hrnce a pak už se to dodělá samo. A hlavně se u toho neušpiní moc nádobí. Původní recept je podle kuchařky Dity P., ale postupně jsme si ho tak dlouho upravovali, až jsme došli k tomuto, který máme nejradši. Pokračovat ve čtení „Chilli con carne“
Než jsem se naučila vařit, byla pro mě svíčková fakt svátost. Jídlo, kterýho jsem se v kuchyni bála, protože to musí být strašně těžký a určitě by se mi nepovedlo. Jenže víte, co? Ona vůbec těžká není! Hlavně tak, jak ji dělám já. Mojí svíčkovou zvládne i kulinářský začátečník a chutná skvěle. Teda aspoň celá naše rodina to říká. Tak ji zkuste taky a uvidíte. A pak mi napište, protože jsem zvědavá, jestli vám bude můj recept vyhovovat. U svíčkové totiž snad ještě víc, než u jiných jídel platí to, že každá rodina dělá tu nejlepší. A samozřejmě trošku jinou.
Nádivka je moje nejoblíbenější chuť Velikonoc. Musí být krásně vláčná a zároveň s něčím křupavým uvnitř. A s čím mi chutná nejvíc? Klidně jen tak – samotná, nebo s dlouho pečeným, na vlákýnka natrhaným masem. Taková krůta je k ní podle mě úplně ideální. Pokračovat ve čtení „Nádivka“
