Mohla bych bejt klidně Halina Pawlowská (s prsama asi o 16 čísel menšíma) a moderovat Banánový rybičky, protože tenhle příběh rozhodně bude končit větou „Takže moje rada na závěr zní…“. Pokračovat ve čtení „Eukalyptus: strhující drama podle skutečné události“
Do nedávna jsem Tondovi vařila příkrmy klasicky v hrnci a mixovala „tyčákem“ nebo ve food processoru. Byla jsem přesvědčená, že takovou „zbytečnost“ jako speciální přístroj na přípravu příkrmů nepotřebuju. Pak se mi ale dostala do kuchyně Béaba a už bych neměnila. Proč? Přečtěte si recenzi.
Pokračovat ve čtení „Parní vařič a mixér v jednom: BÉABA Babycook“
Nevím, jestli jsem jediná, nebo to tak mají všechny mámy, ale pro mě jsou zuby strašná (strašná, ve smyslu strašně speciální) událost. Něco jako Vánoce, akorát trošku protivný Vánoce a taky nemaj jasně danej termín. Ale výslednej pocit je tak nějak podobně sváteční.
Netvrdím, že bych na Instagram fotila, jakou mám doma hromadu prádla na vyžehlení nebo to, že přes naše okna už pomalu nebude vidět, protože jsou asi sto let nemytý. Zároveň ale nic (kromě filtrů na fotkách) uměle nepřikrášluju, jen se spíš radši dělím o ty hezký věci, tak jako my všichni, co chceme mít pěknej Instagram. Ale věřte mi, ani u nás to zdaleka neni jen růžový, nedělejte si iluze. Pokračovat ve čtení „Problém s kobercem aneb den na hov…“
Když jsme vybírali kočárek, rozhodovali jsme se (jakožto rodiče amatéři) mezi všemi možnými značkami a do úzkého výběru se nakonec dostaly kočárky Bugaboo Buffalo a Cybex. Nakonec to vyhrál kočárek Cybex Priam s podvozkem All Terrain, v barvě Manhattan Grey a spolu s ním i autoseačka. O tom, jak jsme ho vybírali jsem psala TADY. A protože mi chodí hodně dotazů, dneska vám povím o tom, jak jsme spokojeni po skoro půl roce používání. Zatím samozřejmě používáme jen s korbičkou a autosedačkou, ale až vyzkoušíme sporťák, článek o něj doplním. Pokračovat ve čtení „Jak jsme spokojeni s kočárkem a autosedačkou Cybex?“
Vím, že na blozích obecně nejraději čteme pozitivní články, ale protože na Instagram i na blog dávám tak nějak všechno z mého života, i tahle „zážitková jízda“ sem bohužel patří. Na konci října jsem s Toníčkem strávila 10 dní v nemocnici, kde mi několik věcí tak vyrazilo dech, že si myslím, že je potřeba, aby se o tom vědělo. Je to dlouhé čtení, tak snad vás to moc neotráví a slibuju, že příště už vám zase povím o něčem veselejším. Třeba o pokračování příběhu Tondova narození. Pokračovat ve čtení „Výlet do minulosti v současné Thomayerově nemocnici“
Je středa večer. Lezu nahá po čtyřech po zemi v koupelně a o kachličky na zdech šplouchá voda. Zní to jako začátek nějaký severský detektivky, ale ve skutečnosti je to završení mejch tří, pardon, posranejch dnů. Takže pěkně od začátku. Pokračovat ve čtení „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“
První díl najdete TADY. Tohle je díl druhý a bude o tom, jak se vlastně rodí v porodnici v Podolí a co se tedy dělo po příjezdu do porodnice… Na příjmu mi oznámili, že je plno a nikoho dalšho už nevezmou. Doktorka byla ale moc milá a po vyšetření mi říká, že mě i přes stop stav nakonec přijmou, protože už bych to jinam nestihla. Pokračovat ve čtení „Jak se Tonda narodil: Porodní sál“
Takže tohle je článek, který jsem napsala na začátku července. A od té doby 16x upravila. Asi 10x jsem se rozhodla, že ho nebudu uveřejňovat a pak zase, že jo. No a nakonec tady teda je. Rychle klikám na „Publikovat“, nebo si to zase rozmyslím. Na Instagramu v anketě jste se totiž celkem shodli, že ho sem prostě nahrát mám. Taky to byl původně článek jenom jeden, ale bylo to tak strašně dlouhé, že se to nechtělo číst ani mně, takže ho rozdělím na několik dílů. Tady máte ten první a na pokračování se můžete těšit v následujících dnech.
Pokračovat ve čtení „Jak se Tonda narodil: Jede se do porodnice“
Milníkovou deku od Lulujo, kterou jste včera mohli vidět u mě na Instagramu, jsme s Tondou dostali jako dárek. A jako nápad na dárek je to vážně originální. Proto jsem se rozhodla vyfotit ji i na blog a ukázat vám, co všechno je v balíčku.
Vždycky, když s Ondrou vyrazíme někam na cesty, tak ať už je to u nás v Česku, nebo usínáme tisíce kilometrů daleko, poslední den si stejně říkáme, že naše postel je nejlepší na světě a hrozně se na ni těšíme. Doufám, že tohle by si říkal i Toníček. Sepsala jsem nezbytnosti a roztomilé vychytávky, na které při domácím spinkání nedá Tonda dopustit. A co vaše děti? Bez čeho se neobejdou? Pokračovat ve čtení „10 nezbytností pro Tondovy sladké sny“
Než jsem se sama stala mámou, přišly mi všechny diskuze o bolavých bříškách úsměvné. „Proč kolem toho je tolik řečí? Proboha…“ A pak přišla první noc, kdy u nás doma kromě kocourů nikdo nespal. Bolavý bříško dorazilo i k nám. A to člověk hned zjistí, jak závažný téma to je. Mimčo pláče, kroutí se ze spaní a vy, jakožto novopečená máma, vůbec nevíte co s tím, protože vás na tohle nikdo nepřipravil a ani vás nenapadlo, jak nepříjemné to může být. Nevíte, jak mu pomoct a pak to skončí tak, že sedíte a brečíte taky. Pokračovat ve čtení „Naše zbraně v boji s bolavým bříškem“
