Máma Jana

Potetovaná

Když jsem v posledním měsíci přidala na Instagram fotky mých dvou nových tetování, přišlo mi obecně k tetování několik dotazů a taky nápady, jestli bych o nich nechtěla napsat článek. A vlastně proč ne? Na blog píšu všechno a tohle je mojí nedílnou součástí. Nemám potetované celé tělo a nebo desítky věcí, jako někteří blázni do tetování, které znám, ale pár obrázků nosím. Aktuálně jich je sedm a jedno vím jistě: rozhodně nejsme u konce :)

MOJE CESTA K TETOVÁNÍ

Tetování se mi odjakživa líbilo, ale do osmnácti jsem si na žádné ani nepomyslela. Brala jsem to jako záležitost „dospělých“ a rozumnějších lidí a já sama byla ještě dítě (ne, že bych teď byla o moc dospělejší) na to, abych se rozhodla pro něco na celý život. Nevěděla jsem ani, jakou chci dělat práci nebo jakou mít barvu vlasů. Takže jsem do salonů k tomu určených chodila jen na piercingy, které mi máma dovolila a o kterých jsem věděla, že je kdykoliv můžu vyndat. To, že mi třeba po dermálech u klíční kosti zůstaly celkem viditelný jizvy a v jazyku mám dodnes důlek jako na kulečníku, to už je věc druhá. Z piercingů jsem rozhodně vyrostla, už se mi to nelíbí. Na sobě a většinou ani na ostatních. A k tomu se nabízí otázka, jestli se mi někdy nestane, že vyrostu i z tetování. Řekla bych, že ne. Moje tetování vnímám prostě jako součást sebe, součást svojí kůže a života. Asi tak stejně, jako třeba jizvy po vaření nebo zraněních. Všechno to jsou stopy života tak, jako letokruhy v kmenech stromů. Všechno se to stalo v nějakém období nebo z nějakého důvodu a je to pro mě připomínkou atmosféry té doby.

A CO AŽ BUDEŠ STARÁ?

Proto mi ani nedává smysl otázka, co budu dělat, až budu stará. Za prvé, až budu „bába“, budeme potetovaná „bába“ každá druhá. A za druhé, pokud se mi tetování časem zvrásní, zdeformuje nebo vybledne a nepůjde to třeba ani opravit, tak co? Je to stejný vývoj mojí kůže, tak jako přirozené vrásky od smíchu, které se mi trošku rýsují v obličeji už teď. A když budu mít „sklerózu“, aspoň mi ty obrázky připomenou, že jsem taky byla někdy mladá a co jsem vlastně zažila.

A CO KDYŽ BUDEŠ MÍT PRÁCI, KDE TO BUDE VADIT?

Dělám práci, ve které je každému jedno, co mám na těle. Dokonce v mém oboru snad převládá víc potetovaných, než nepotetovaných. Hlavní ale je to, že pokud bych si našla práci, ve které by mělo být překážkou cokoliv, co se týká mého vzhledu, pak takovou práci snad radši ani nechci. Sice už se párkrát stalo, že jsme po focení jídla museli z fotky moje tetování na ruce retušovat, protože se to nehodilo k danému produktu nebo kampani, ale to je věc konkrétní zakázky a ne mojí práce obecně.

BOLELO TO?

Každý má práh bolesti jinde. A já o sobě vždycky tvrdila, že ho mám hodně nízko. Co se mi narodil Tonda, už si to tolik nemyslím, ale tím rozhodně nepřirovnávám tetování k porodu :D Teď bych to řekla spíš tak, že jak jde o něco s hezkým koncem, bolest mi tak nevadí. Konkrétně u tetování je mi dokonce příjemná a nevnímám to jako bolest, ale spíš jako součást procesu a dokonce se na ni těším. Co mě spíš nebaví, je hojení. To je mi mnohem nepříjemnější. Asi i proto, že jsem fakt netrpělivá na konečný výsledek, který se doslova vyloupne až po nějaké době.

TETOVÁNÍ MUSÍ MÍT HLUBOKÝ VÝZNAM!

To je podle mě nějaké obecně zažité pravidlo, protože se mě pořád někdo ptá, jaký má tohle a tamto tetování význam. Většina lidí v mém okolí by si opravdu nechala vytetovat jen něco, co pro ně bude znamenat nějakou věc „od srdíčka“. Já to tak nemám. Nedělá mi problém rozhodnout se během minuty, že si nechám udělat nějaký obrázek jen proto, že se mi líbí, proto, že je mi sympatický tatér, nebo proto, že na to mám zrovna náladu. To zase souvisí s mým celkovým přístupem k tetování. Je to pro mě prostě jen součást mojí kůže a když se teď pro něco rozhodnu, budu v tom mít schovanou tuhle vzpomínku, nebo třeba atmosféru mého aktuálního životního období, a nemusí tam být nic hlubšího.

JAKÁ TETOVÁNÍ MÁM RÁDA?

V životě mám ráda barvy a stejně k tomu přistupuju i u tetování. Proto je většina mých tetování plná pastelových barev, se kterými pracuje moje oblíbená tatérka Tereza Pet z Triba, která dělala většinu mých tetování. Ale mám na sobě věci i od jiných (dvou) tatérů a i něco „černobílého“, ale o tom až za chvilku.

STROJEK VS. HANDPOKE

Aktuálně mám pět tetování strojkem, dvě ručně. Jaký jsem zaznamenala rozdíl? Strojkem je to rychlejší, přesnější, „čistší“ výsledek, ale zároveň s tím souvisí delší doba hojení a větší bolest – pro mě hlavně při hojení. Metodou bez strojku tetování trvá mnohem déle, jsou patrnější jednotlivé vpichy, aplikace mě skoro vůbec nebolí a zahojeno mám během pár dnů. Strojkem mám plánovaná tetování, ručně takové spontánnější kousky. Baví mě obě metody, každá má něco do sebe a proto od každé určitě chci další.

A teď už konkrétně k mým tetováním, kde prozradím víc. Budu o nich psát postupně, chronologicky. Začínáme v roce 2011.

LEBKA NAD LOPATKOU

Moje první tetování. Chtěli jsme s Ondrou nějaké společné tetování, které se nám oběma bude líbit, ale zároveň bude dávat smysl i každé samo o sobě. Takže já mám paní Lebkovou a Ondra pana Lebku. Moje lebka má mašli, řasy a 7 zubů. Nebyl to záměr, ale moc hezky to vyšlo, potože 7 je moje oblíbené číslo (narodila jsem se 7. 7.). Ondrova lebka je ve stejném stylu, ale má cylindr jako Slash, kníra a čtyřlístek (tetovali jsme se na svatého Patrika). Tím, že ji nosím na zádech, často zapomenu, že tam je a pak mě vždycky překvapí, když ji náhodou zahédnu v zrcadle, nebo na fotce. Ondra ji má na rameni.

MAŠLE NA NÁRTU

Vznikla při stejném tetovacím sezení, jako lebka a to čistě proto, že se mi líbila. Líbila se mi mašle na hlavě paní lebkové a proto jsem si podobnou nechala rovnou v menší verzi udělat i na nárt.

ROBOT NA LEVÉM PŘEDLOKTÍ

Moje první handpoke tetování. Šli jsme se s Ondrou podívat na akci, kterou pořádalo Tribo v klubu 2. patro v Dlouhé. V rámci akce tam byli i tatéři, jedním z nich byla Lucka Lišková a já se šla podívat, jestli někoho tetuje, protože mě metoda bez strojku vážně zajímala a v té době ji u nás moc lidí nedělalo a nebyla vůbec takovým hitem, jako je to teď. Lucka zrovna nikoho netetovala a já si prohlížela motivy, které pro tento večer navrhla. „Tak já tě potetuju“ řekla a já odmítla se slovy, že jsem se přišla jen podívat. Za chvíli jsem už ale seděla na židli a sledovala, jak se tvoří tetování bez strojku. Přímo na mojí ruce. To tetování mám ráda, je pro mě symbolem takové spontánnosti a volnosti, protože podobnou střemhlavou věc jsem do té doby asi nikdy neudělala. Lidi to většinou nechápou. Třeba když jsem byla na odběru krve, sestra se mě ptala, proč mám na předloktí robota. Když jsem jí řekla, že to byla spontánní akce, tak zvedla obočí a tónem „ty jsi ale blbá“ mi řekla: „No tak to muselo bejt ale fakt HODNĚ spontánní.“. Zdravím na polikliniku profesora Řeháka, tyhle sestry jsou důvod, proč už k vám nechodím :D

DORT POD KLÍČNÍ KOSTÍ

Chtěla jsem nějakou „cukrárnu“. Můj blog a záliba v pečení, vaření a jídle obecně mě přivedl ke spoustě skvělých přátel, zážitků a taky k mojí práci. Všechno to začalo pár recepty na dorty a logem, které jsem si načmárala na papír a vyfotila mobilem. A tak jsem si to nechala nakreslit pod klíční kost. Dort se zapichovačkou, na které je přesně to logo, které jsem si nakreslila fixou na kus papíru někdy zhruba v roce 2013. A na dortu jsou borůvky, protože je miluju.

BONBON POD LEVÝM LÝTKEM

Tohle by se mohlo jevit jako tetování, které zrovna padlo jen tak bez významu, ale tady je schovaná vzpomínka. Na tetování dortu jsem šla 2. července a to je den, kdy se narodil děda Milan. Bohužel nás půl roku před tímto dnem opustil a tak jsem si při té příležitosti nechala udělat takovou vzpomínku. Proč bonbon? Když jsem byla malá, děda měl obchod a vždycky mi dával pytlík mentolových Bonpar. Brali jsme je sebou i na výpravy na člunu po Brrounce a dodnes, kdykoliv je někde vidím, vzpomenu si, jak mi bylo asi 5 a neviděla jsem přes pult s kasou.

VĚTVIČKA S LÍSTKY U PRAVÉHO ZÁPĚSTÍ

Dostali jsme se k předposlednímu a skoro nejnovějšímu kousku. Je to mé druhé tetování bez strojku a stejně jako to první, vzniklo z impulzivního rozhodnutí. Přišla jsem na Instax party, zahlédla dva handpoke tatéry, mrkla, který mi byl sympatičtější a už jsem seděla u Jardy. Toho najdete na Instagramu jako @yarda.ink. Je strašně mladej ale taky strašně šikovnej a fajn – nedávno u nás doma seděl do půl čtvrtý do rána a tetoval Ondrovi pravou ruku. Asi jsme si našli rodinného tatéra :D Původně jsem mu řekla, že chci origami jeřába, ale na to na párty nebyl čas a tak jsem se zeptala, co chce tetovat a on mi řekl, že nejradši některou z jeho větviček. Vzala jsem je do ruky a řekla něco jako „Tak jo, tuhle“. A tak jí mám. A je krásná.

JAPONSKO NA HŘBETU LEVÉHO PŘEDLOKTÍ

Foceno 5 dní po tetování, takže během hojení a loupání.

A jsme ve finále. Na ruce mi minulý pátek přibyla taková japonská koláž (zase od Terky). Aktuálně je to moje nejoblíbenější tetování. Je tam sushi, brána Torii, ptáci a kvetoucí sakury. Je to pro mě vzpomínka na naší cestu po Japonsku, do kterého jsem se strašně zamilovala a proto jsem si zvolila pro tohle tetování místo, které mám pořád na očích. Od našeho návratu asi nebyl ani jeden den, abych si na tu zemi nevzpomněla. Nekecám. Tak teď si jí budu nosit pořád sebou. A je to začátek mého nového projektu. Mám v plánu postupně celou ruku pokrýt obrázky jídel, která mě nejvíce zaujala v různých zemích. Vedle tohohle tetování mám svého robota a protože už trošku vybledl, uvažuju, že si ho od Terky nechám dobarvit a dáme mu nějaké pozadí, abychom ho trochu zakomponovaly k mému „japonskému zátiší“. Koneckonců, roboti k Japonsku patří stejně, jako to sushi, tak to úplně náhodně taky hezky vyšlo vedle sebe :)

A co vy a tetování? Máte nějaké? Plánujete ho? Nebo vám to nic neříká?

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.