Máma Jana

Plavky.

Tak dlouho jsem se vyhýbala nákupu nových, až ty staré někam zmizely. Plavky. Nákup plavek pro mě vždycky byl neoblíbenou záležitostí – žádné se mi nelíbily, žádné mi neseděly a pod studenými světly, které v kabinkách šajní od stropu dolů, se snadno zrodí zděšení nad vlastní postavou. Nevím proto, jak mě vůbec mohlo napadnout, že tedy teď, poprvé po porodu, vyrazím na nákup plavek rovnou s Tondou. Co si budeme povídat, žádná tvrdá dřina na mé tělesné formě se nekoná a láduju se cukrem.

Plán zněl jasně. Dojedu do obchoďáku, tam si během hodinky koupím plavky a pak honem k tátovi na zahradu, kde očešu třešně na marmeládu a pak rovnou udělám plavkovou premiéru v bazénu.

Takže jedem. Dálnice. Kolona. Čas jízdy: 3x delší. Ale to nevadí, říkám si, protože pak už to všechno půjde hladce – letos jdu na jistotu a radši si připlatím za pořádné plavky ve specializovaném obchodě, kde není možné, abych ty pravé nenašla.

První obchod. Všechny plavky vypadají tak, že bych si je mohla koupit třeba za 15 – 20 let, ale ne teď, když jsem ještě mladá holka, že jo. Druhý obchod. Všechny plavky vypadají tak, že bych si je mohla koupit tak před 10 – 15 lety, ale ne teď, když už jsem už tak trochu dospělá, že jo. Třetí obchod. Tady si vyberu, cítím to.

„Poradím vám?“

Ptá se milá prodavačka a já, ačkoliv vždycky zásadně odmítám jakoukoliv asistenci, se jí dávám všanc. Tady není čas na hrdinství.

To budete zlatá, já jsem totiž beznadějnej případ. Potřebuju plavky, ale nic mi nesedí a nic se mi nelíbí, budete na mě mít trpělivost?

Srším „vtipem“. Na otázku, jak by plavky měly vypadat, odpovídám že nejradši černý (v nejhorším případě s nějakejma kytkama nebo listama), jednoduchý, tvar košíčků nevím, protože teď mám uplně jiný prsa, než když jsem si naposledy kupovala trojúhelníky, tvar spodního dílu nevím, protože slovo „brazilky“ nechápu a tak prosím o klasický. Jednodílný asi spíš ne, ať si to břicho aspoň opálím – opálený prej vypadá menší. Tonda všechno napjatě sleduje, místo popcornu likviduje křupíky a prodavačka mi neomylně vybírá správnou velikost, aniž bych cokoliv řekla. Tím si získává mojí důvěru.

Jdu do kabinky s hromadou plavek, kterou sotva unesu. Kočárek stojí mezi dveřmi, takže závěs zakrývá jen půlku, ale jsem až na konci řady, tak si říkám, že tam stejně nikdo nepůjde. Rychle svlíknout, oblíct plavky, kterým jsem dávala největší naději, nesedí mi. Tonda spouští hysterický pláč (určitě mu je líto, že mi ty nejhezčí nejsou) a všude rozhazuje křupíky. Svlíkám nevyhovující horní díl, Tonda mi tahá za cedulku spodního dílu a štípe mě do stehna. Prodavačka odhrnuje i zbytek závěsu, aby se zeptala, jak mi to sedí, a mě už to všechno v tu chvíli tak leze krkem, že je mi úplně jedno, že v tom obchodě stojím skoro nahá, ačkoliv ještě před týdnem jsem se styděla vylézt v plavkách na zahradě i jen před rodinou.

Pak zkouším ještě další dvoje plavky, dokonce i ty s volánkama, nebo ty vcelku se sado-maso šněrováním a cítím to dost zoufale. Tonda si mačká ovocnou kapsičku, která ho měla uklidnit, na triko a už po šestý hází pití do vedlejší kabinky. Pak mi tu jablečnou dřeň plácne na bok, naštěstí mine plavky s palmama. Už jsem na něj protivná a pro okolí asi působím přesně jako ty matky, který vždycky tak odsuzuju – ty, co se couraj po obchoďáku, dítě jim řve v kočárku a oni jsou na něj ještě nepříjemný. Ale já taková nejsem, vážně ne! Beru si na sebe zpátky triko a sukni, prodavačce podávám tu hromadu plavek a loučím se s ní se slovy, že se vrátím s flaškou vodky, nebo bez dítěte. Tím jsem si reputaci rozhodně vylepšila, sociálku volá už jen 6 kabinek z deseti.

A tak končím u pokladny v HáeMku, v ruce klasický, pruhovaný plavky bez tvaru, který jsem si ani nezkusila, a pak si jdu radši koupit něco k jídlu, protože to zní logicky, když jsem si před dvěma minutama zoufala nad stavem postavy.

Nakonec přijíždíme na zahradu skoro k večeru. Je zataženo, takže koupat se nebudeme a zbytek týdne má pršet. Večer, se skleničkou Aperol Spritzu, po pár zprávách s maminama, které znám díky Instagramu, docházíme k zásadnímu závěru:

Když příště vyrazíme na plavky společně s tou flaškou vodky, ztratíme zábrany a vezmeme klidně i ty plavky s volánkama.

 

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.