Svatba

Jak mě Ondra požádal o ruku

Žádost o ruku, to je vždycky velká událost a když se někdo zasnoubí, první otázka z okolí bývá: „A jak to probíhalo?“ Je to vůbec možný, že letos to už od našeho zasnoubení byly 4 roky? Neni, podle mě to prostě neni možný. Tak jak to teda vlastně probíhalo?

Na Silvestra 2013 jsme si naplánovlali, že s kamarádama pojedeme na hory. Pronajala se chata, sbalili jsme snowboardy a jelo se. Když jsme přijeli do Vrchlabí, venku nebyl ani milimetr sněhu a ta naše chata vůbec nebyla chata, ale podkroví v domě, kde bydleli jeho postarší majitelé. Nanosili jsme si věci do toho bytu po babičce, kde na každé zdi viselo asi 60 Ježíšů. To teda bude Silvestr. Smáli jsme se, ale nakonec to teda vážně byla „vydařená akcička“. Večer za námi přišel pan Ivoš, majitel domu, že manželka má službu v nemocnici a že si jde k nám posedět. A seděl a seděl, vyprávěl a vyprávěl… hrozně mi to připomínalo scénu ze Snowboarďáků, kde se jim na večírek u ségry na pokoji nakýblovala ta divná ženská s culíkem.

My, holky, jsme asi po dvou hodinách už jen otráveně seděly, zatímco naši muži se s Ivošem stihli solidně opít a pak někam zmizeli. Na otázku, kde byli, jsme se dozvěděly, že jim Ivoš ve sklepě ukazoval sbírku pušek a potom, jak se zatápí v kotli. Krátce před půlnocí se Ondra asi na hodinu zamknul v koupelně a telefonoval. Všichni tam postupě chodili klepat, aby je tam pustil, protože v koupelně byl i jediný záchod, ale Ondra pořád nikde. To už jsme byli otrávení všichni, o půlnoci jsme to všechno jen „rychle vyřídili“ a pokud si to dobře pamatuju, brzy jsme šli spát.

Když jsme druhý den odjížděli domů, celou cestu v autě jsem se tvářila jako nafouklá žába a moc nemluvila. Zase se mi potvrdilo, že ty Silvestry se vůbec nevyplatí nějak prožívat, stojej za prd. A tak když jsme dojeli domů, hodila jsem tašky za dveře a šla se na hodinu naložit do vany.

Voda už vychladla a proto jsem šla ven, rozhodnutá, že si vezmu teplý ponožky a zalezu do postele třeba s knížkou  – jak na Nový rok, tak po celý rok, tak ať mám celej rok aspoň pohodlíčko.

Otevřu dveře koupelny, všude je zhasnuto a od dveří koupelny je udělaná cesta ze svíček, která vede někam za roh do pracovny. Bytem hraje písnička, kterou mi Ondra pouštěl, když mě tenkrát chtěl sbalit. Nejdřív se trochu leknu, protože mi to všechno dojde a udělám krok zpátky do koupelny, chvíli stojím a přemýšlím, jak se má člověk v takový situaci chovat a pak teprve jdu. S mokrou hlavou a jen v ručníku, protože jsem zrovna vylezla z tý vany. Opatrně jdu tou cestičkou a za chvíli už vidím na její konec, kde klečí Ondra, dokonce má na sobě oblek a čeká, až k němu dojdu. No romantika jako blázen! Jako ve filmu! Ondra měl nějakou určitě krásnou řeč, ale já byla tak dojatá, že si pamatuju jen to, že se mě zeptal, jestli bych si ho teda vzala. A já že jo, že vzala! 25. července 2015. Sice ne do roka a do dne, ale stejně se to počítá.

A víte, co dělal na Silvestra v tý koupelně? Volal našemu společnýmu kamarádovi, že má u sebe prstýnek a jde mě o půlnoci požádat o ruku. Díky všem Ježíšům na zdech toho domu, a nebo spíš Džonymu na telefonu, že to nakonec nechal až na druhý den. :D

A jakou žádost o ruku jste zažily, holky, vy?

A BONUSOVÝ MATERIÁL: PRŮŘEZ NĚKOLIKA SPOLEČNÝMI FOTKAMI, KTERÉ JSEM NAŠLA V POČÍTAČI OD ROKU 2010 PO SOUČASNOST :D

5 komentářů: „Jak mě Ondra požádal o ruku“

  1. Teda Jani to je Boží a ty fotky jsou sranda když se na to člověk dívá zpětně – ani by se nepoznal :D.
    u mě proběhla žádost o roku na Islandu – ale žádná romantika u nejkrásnějších vodopádů to teda nebyla :D.
    Tak nějak jsem tušila, že se k tomu přítel chystá měsíce předtím tomu předcházely hovory o tom kdy by asi tak byla svatba a že už jsme spolu dlouho a je nejvyšší čas.
    na Islandu jsme byli 7 dní – viděli jsme největší vodopád, nejkrásnější ledovcová jezera a prostě celkově úplně nejkrásnější místa a krajiny. David se mě vždy ptal tady je to hezký co hmm a líbí se ti to tady? a tak já pořád čekala a nic..až byl poslední den V Rejkjavíku což je docela nic moc městečko :D samí plechový dům a hodně divná katedrála :D Já už trošku naštvaná že to zase prokaučoval a přítel notně nervozní :D nakonec hodinu před odevzdáním auta se chopil iniciativy „dělej jdeme do auta a jedeme na nějakou pláž“ :D dojeli jsme na nejhnusnější pláž co snad na Islandu (a asi i jinde je :D) obří kamenný val díky kterému nešlo ani na pláž dojít ale žádná škoda- samé chaluhy naplavené dřevo mrtvá ryba a psi běhající mezi tou spouští. :D a tam na tom nejošklivějším místě z celého Islandu pár hodin před odletem se mě zeptal jestli si ho vezmu :D

  2. no hele romantika jako blazen, jeli jsme autobusem na zajezd do Svycarska, na Rozvadove me chytl mocak, takze prvni, co jsme ve Svycarsku shaneli, byla lekarna + do autobusu jsem si vzala takovy vzorovany sileny leginy (pohodli ftw), pak jsme v Luzernu sli na prohlidku mesta, ja porad v tech leginach (nebylo kde se prevlict, zrada!), rozcuchana po noci na ceste, s horeckou, bylo mi na umreni a on me tam na hradbach pozada o ruku, protoze se bal, aby nam dalsi dny vyslo pocasi a ten den bylo hezky, tak nebyl cas ztracet cas :) pak jsme si vzhledem ke svycarskym cenam koupili v supermarketu vino, pivo a bramburky a zapili to v parku :))

    clovek ma nejakou predstavu, jak bude v tenhle den nacancanej, nejlepe ve vecerni robe, v nejaky drahy restauraci a pak je stejne vsechno jinak… ale nemenila bych :)

  3. To je bomba :-D V duchu jsem si jen říkala : ,,Nežádej jí o tu ruku v tom kamrlíku s dědoušem´´ :-D A dobře to dopadlo :-) Jani, dost mě překvapila tvoje barva vlasů na té první fotce, tam jsem tě teda skoro nepoznala a Ondra zase bez vousů :-D Ale můžu říct, že Vám to sluší čim dál, tím víc :-)

  4. Tak nejdřív: první fotku jsem si musela prohlídnout asi 5x než jsem uvěřila, že jsi to ty :D A Ondra s vousy vypadá mnohem líp než Ondra bez vousů ;-)
    A naší žádosti o ruku předcházela vtipná situace č.1: od pošťačky přebírala balíček pro tehdy ještě přítele a na balíku jako odesílatel zlatník u kterýho jsem už roky slintala nad zásnubními prsteny… Hned jsem to konzultovala s kámoškou a ta mě přesvědčila o tom, že jsem si to spletla a že třeba Tom nejspíš koupil mámě naušnice k narozeninám (který se opravdu blížily). Dělala jsem teda jako že nic a čekala co bude. No a jelikož proběhla už spousta okamžiků, kdy jsem si v duchu říkala, že teď by to bylo krásný a ono nic, pustila jsem to z hlavy.
    Den D potom přišel na dovolený na Slovensku, když jsme si vyšlápli na Ostrý Roháč, já byla upocená a Tom měl prstýnek tak pečlivě zabalený, že mi došlo o co jde dřív než se vlastně vyslovil a tak moje reakce byla něco jako : „neneee, fakt, ted?“ a k tomu tazavy pohledy na kamaradku, ktera byla samozrejme jeho konzultantka a od začátku ho kryla… A nakonec jsem dojatá a uplakaná ten prstýnek sotva nandala, protože jsem po tom výšlapu měla děsně nateklý prsty 😂

  5. Přiběhl od lékaře asi v 9 ráno, já ještě spala. Dal mi pusu, já udělala “mmmm” a on se zeptal, jestli si ho nechcu vzít. Já na to ještě se zavřenýma očima: “To víš, že jo.” A on: Tak šup šup, jedem.” Za deset minut jsme seděli v autě směr úřad a za měsíc a 1 den (první volnej termín) se vzali. V létě to budou 4 roky ❤️

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.