Máma

Mami, udělej si chvilku pro sebe

Asi před měsícem přišel Ondra se skvělým nápadem. „Jani, každý pátek si vezmu Tondu a ty budeš mít čas jenom pro sebe!“ Byla jsem nadšená. Tonda přes den vyžaduje 100 % pozornosti a ačkoliv s ním trávím čas šíleně ráda a vážím si společného času, začalo mi chybět mít chvilku pro sebe. Ať už udělat práci bez spěchu a řvoucího Tondy u nohy, pustit se zase do svých koníčků, nalakovat si nehty a nebo si prostě jen přes den dojít v klidu na záchod nebo konečně pořádně uklidit byt najednou a ne po dvacetiminutových etapách (týden v kuse a pak znova, protože se mezitím na startovní čáře zase udělal bordel). Že to zní vtipně? Možná, pokud nemáte děti.

První pátek proběhl perfektně. Byl ve znamení dohánění restů a i když jsem nestihla ani třetinu toho, co jsem si naplánovala, bylo mi v kavárně s notebookem fajn, když pominu fakt, že už po hodině se mi po Tondovi stejskalo a psala jsem pořád Ondrovi zprávy, jak to zvládají.

Další týdny ale bohužel měl Ondra tolik práce, že se mu nepodařilo v pátek se utrhnout. Nejen to. Nakonec jel na služební cestu a hned potom s klukama na hory, takže jsme rázem byli s Tondou, a jeho klubajícíma se 4 zubama, týden doma sami. Asi si umíte představit, kolik hodin jsem (ne)naspala a co jsme dělali většinu dnů. A tak najednou předevčírem stojím před zrcadlem říkám si, že tohle je hrůza, s tím se musí něco dělat. Mám obočí jako grizzly, na nehtech na nohou mi zůstaly zbytky růžového laku už jen na palcích, moje vlasy mají asi 4 různé barvy a z toho tři bych tam nejradši neměla, ruce vypadají, jako bych se týden hrabala v kamení, o postavě nemluvě – díky únavě a nedostatku času jsem se ládovala nezdravým jídlem a začíná to být vidět. „Tak to je hrůza.“ Kdyby to šlo, snad před sebou radši někam uteču. Musím si udělat čas sama na sebe.

A tak si v hlavě plánuju horkou vanu a všechny možné „bjůty procedůry“, které na sobě spáchám. Když je konečně doma Ondra, můžu se bez starostí zavřít do koupelny a neodbíhat, hned jak se rozbliká chůvička. A další večer doženu všechny resty, co mě straší v hlavě, abychom s Tondou přes den mohli bezstarostně chodit venku spousty kilometrů.

No, plány to byly krásný, ale to bych nebyla já, abych byla chvíli v klidu. Hned mi do toho skočil další projekt a na tom najednou po večerech a dalších volných chvílích tento týden pracuju a „bjůty“ večer i dohánění restů odsouvám na týden příští.

Pak mi to došlo. Já to pořád nechci někam odsouvat – „až bude doma Ondra“ a „až nebudu muset dohlížet na Tondu“ a „až bude vyluxováno“ a „dalších tisíc věcí“ a chodit na procházky a pracovní schůzky, jako bych se právě vyplížila z pralesa.  Ke kadeřnici nebo na manikúru si sice s Tondou nezajdu, ale my už přece spoustu věcí zvládneme i spolu! To mi došlo včera, když jsem si ukopla nehet na noze, posadila Tondu k hračkám a musela „to jít opravit“. A když už jsem byla u toho, rovnou jsem si ostříhala úplně všechny nehty a Tonda, ten si prostě chvíli hrál, protože jsem se sice věnovala sama sobě, ale seděla hned vedle něj a občas se do jeho hry zapojila. Pak jsem to zkusila posunout ještě dál.

V lednici mám totiž čerstvou pleťovou masku s omezenou trvalivostí. Je z Lushe a krásně voní a rozhodně mě neláká představa vyhodit ji zkaženou. A tak ji najednou držím v ruce, sedím v ložnici na zemi před zrcadlem a vedle mě sedí Tonda. Tonda se na sebe do zrcadla směje a dává svému odrazu pusinky, já si natírám na obličej tu příjemnou ledovou masku a Tonda se směje ještě víc, protože má máma najednou modrej obličej. Řeknu vám, to by mě nenapadlo, že spolu zvládnem „bjůty procedůry“ a ještě nás to oba bude bavit!

Já vím, nejsou to lázně, ani žádná profesionální péče, ale víte co? Oni někdy ostříhaný nehty a hladkej obličej po umytí masky udělaj tisíckrát víc. Možná ne na venek, ale pro váš vlastní pocit určitě. A tak jsem si z toho vzala ponaučení: Nebudu pořád na něco čekat a to, co chci, zkusím rovnou. Ono to totiž dost často jde, jen se z toho člověk předem nesmí po…

 

 

3 komentáře: „Mami, udělej si chvilku pro sebe“

  1. Souhlas, taky jsem na to postupně přišla a většinu činností jednoduše přesunula mezi hračky! Stříhat si nehty, fénovat hlavu, trhat obočí (stačí oboustranné zrcadlo a dcerka má na druhé straně ještě další level zábavy), ale třeba i vařit, pokud to jde – krájení dýně na zemi je fascinující podívaná i třeba na hodinu, stejně tak si nosím na zem, Bětce pod nos, strouhání jablek, míchání těsta…

  2. Moc dekuji za článek, hned si připadám min divná, dělám to totiž taky tak, proste si všechno prinesu k hrací dece, aby na mě viděla a “jedu”😊 Přišlo mi to trochu ujety, ale když vím, ze v tom nejsem sama, hned si prijdu trochu lip😊

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s