Miminko Tonda

Tonda, já a opravdický jídlo

Příkrmy. Na to jsem se tak strašně těšila a zároveň si vůbec nebyla jistá, jak to dělat správně. Každá knížka radí něco jiného, doktoři se také neshodnou a ještě rozličnější to je na internetu. A já nejsem žádný odborník na výživu, ačkoliv jídlo v mém životě hraje mnohem větší roli, než jen udržet mě při životě. Berte proto prosím tento článek spíš jako povídání o tom, jak jsme to nakonec celé udělali my a jak to děláme teď, než jako nějaký odborný návod. Zastávám názor, že každá máma by to měla dělat hlavně tak, jak to sama spolu se svým dítětem cítí a věřím, že každá z nás pro svý prtě chceme a děláme to nejlepší. To nutně neznamená to stejný, jako ostatní :)

KDY TONDA DOSTAL PRVNÍ „OPRAVDOVÉ“ JÍDLO?

Tondova chuť k jídlu je od jeho narození obrovská a s přibíráním nemá problém. Máme štěstí – v dnešní době, kdy se na každém rohu bojuje s kojením, se nám zadařilo a jsme s Tondou naladěni na stejnou vlnu. Neříkám, že to bylo vždycky snadné, ale o tom zase jindy. Na čtyřměsíční kontrole měl krásnou váhu, já mlíka dost a tak jsme se s doktorkou bavily o tom, že zatím příkrmy zavádět nebudu a pobavíme se až na půlroční kontrole. Jenže mezi tím se nám Tonda od 5. měsíce začal sápat po našich talířích, mlaskal na nás když jsme jedli a prostě chtěl taky ochutnat. Jednou jsme to nevydrželi a dostal do pusy v Lokále kousek brambory (ano, určitě ji vařili v osolené vodě a byla omaštěná máslem). Zaskočilo mu, vykašlal to a byl klid. Do prvního opravdového krmení jsme se pustili asi týden před Vánoci, kdy Tondovi bylo necelých 6 měsíců.

JAK JSME ZAČÍNALI?

Strašně jsem tápala v tom, co a jak mu mám uvařit, kdy a kolik mu toho dát, v jaké formě to naservírovat… byla jsem zmatená a nevěděla, kterému ze zdrojů důvěřovat, když se názory tolik lišily. Měla jsem ale jednu jasnou představu – chci, aby jedl čerstvé věci, ze základních potravin, z dobrých zdrojů. Začali jsme tedy „po staru“ – tři dny jeden druh zeleniny / ovoce, pak přidat další, po dalších třech dnech další, až dokud jsme snad všechno nevyzkoušeli kvůli možným alergiím. Těch jsem se bála, protože já i manžel jsme poměrně silní alergici. Neřešila jsem, jestli začít ovocem nebo zeleninou, spíš jsem se soustředila nejdřív na české suroviny a do exotičtějších jsme se pustili o něco později. Ve finále mu stejně nejvíc chutná brokolice a nevadí mu, že není sladká.

Prvním jídlem Tondova života byla mrkvička, uvařená ve vodě, do hladka umixovaná a snědl asi 5 lžiček. Tak to bylo ze začátku pořád, pár lžiček a konec, ale brzy se rozjedl a nedělalo mu problém dostat do sebe i 150 – 200 g jídla, což je zhruba dávka, která nahradí jedno kojení. Ze začátku jsem ho krmila v poledne a dokojovala, když snědl málo, postupně už měl jen „oběd na lžičku“. Po každém jídle mu už od začátku dávám napít vody. Sice má dost tekutin díky kojení (a i ve stravě je hodně vody), ale chci, aby si na pití pomalu zvykal.

TIP: Když jsem mu podávala jídlo, ke kterému se to hodilo, míchala jsem mu do něj mateřské mléko.

Tahle knížka mi ze začátku celkem pomohla ve vymýšlení chuťových kombinací. Teď už jedu“frýstajl“.

VÍCE JÍDLA, MÉNĚ KOJENÍ?

Zhruba po měsíci, když jsme už otestovali spoustu druhů zeleniny a ovoce (a jejich kombinací) v obědovém čase, jsme přidali snídaně a o pár dní později i večeře a v tomto módu jedeme dodnes. Občas servíruju i odpolední nebo dopolední svačinu. Zařadili jsme libové maso (telecí, kuřecí, krůtí), rýži, ovesné vločky, kuskus a další dobroty. Samozřejmě postupně. „Rozvrh“ je asi následovný (samozřejmě přibližně, spíš pro představu):

  • 9:00 snídaně – většinou ovoce, nebo kombinace ovoce a zeleniny, někdy přidám ovesné vločky atd.(celkem asi 200 g), někdy mixované, jindy do ručičky – ale to spíš výjimečně
  • 12:00 oběd – asi 5x týdně s masem, různá zelenina s „přílohami“, lžička panenského oleje (celkem asi 200 g)
  • 15:00 kojení nebo odpolední sváča v podobě ovoce nebo zeleniny
  • 18:30 večeře – většinou zelenina nebo kombinace ovoce a zeleniny, trošku rýže, vloček, kuskusu nebo jiné přísady, čímž vznikne něco, jako domácí kaše, ale ne v tom lepidlovém smyslu, jako je třeba čistě ovesná. Hlavní ingrediencí zůstává zelenina nebo ovoce (je ho tak 80 %), někdy přidám mateřské mléko.
  • V noci a až do rána tolik kojení, kolik si Tonda řekne a pokud chce i přes den navíc napít ode mě, má „otevřeno“.

Nejde o nějaký tvrdý rozvrh, sepsala jsem to opravdu jen pro představu/inspiraci dalším mámám, které tápou, takže někdy třeba dopoledne jen kojím a odpoledne dostane jídlo na lžičku, protože třeba jedeme do kavárny a já si chci vzít pěkný šaty, ve kterých se blbě kojí :) A nebo se stane, že Tonda nemá na jídlo chuť a tak ho do ničeho nenutím, nakojím ho klidně místo všech jídel. Zkrátka to nechávám plynout přirozeně a taky to nechávám hodně na Tondovi.

LEPEK, MASO, RÝŽE A DALŠÍ „NEZELENINA“

Co se týká masa, zařadili jsme ho tedy asi po měsíci a půl od první lžičky, zhruba o týden později lepek (např. kvalitní těstoviny s odpovídajícím složením – semolinová krupice a voda / kuskus…). Od doby, co jsme zavedli maso, jsem postupně začala přidávat například rýži – třeba jasmínovou, jako jíme my, ale vždycky spíš menší část z celé porce. Na večerní „kaši“ používám třeba bio rýžové vločky, ovesné vločky, kuskus, nebo kukuřičnou kaši z country life (ve složení je jen kukuřice a ovesné vločky). Určitě budu zkoušet i další možné „kašové“ přísady.

Kuskus, rýže a další věci z DM drogerie. Nakoupila jsem zásobu a zatím všechno Tonda nesnědl – při spotřebě tak malého dítěte to vydrží vážně dlouho.

A CO PITÍ?

Jak jsem psala, po každém jídle nabízím Tondovi vodu. Ze začátku (nebo mimo domov) balenou kojeneckou, teď doma už odstátou vodovodní. Nejsem zastánce ovocných šťáv, mám subjektivní pocit, že bych ho zbytečně učila na sladké pití a to nechci. Nedávám Tondovi ani žádné čajíčky, myslím si, že to není potřeba. Pokud se ptáte, jestli něco vypije, tak většinou spíš pár kapek, ale občas má žížu a viditelně v lahvičce vody ubyde. Začal a nejlépe se mu pije z „hrnečko-lahvičky“ s „useknutým dudlíkem“ – nepolije se s tím a vysaje si tolik, kolik chce. Teď už se zvládne napít i z druhého typu, který nebrzdí proud vody nebo z hrnečku, ale ten mu držím já, aby se neutopil a nepolil :) Obě tyto lahvičky/hrnečky jsou z DM drogerie. Jako další level mám nachystaný hrneček s brčkem a termosku (až přijdou podzimní čajíky na zahřátí) od Tommee Tippee.

Metoda BLW

Baby Led Weaning – metoda, kdy (hodně ve zkratce) dítěti podáváte jídlo do ručičky – nakrájené třeba na větší hranolky, aby se dobře uchopilo. Nedáváte mu mixované jídlo, nebo alespoň z velké části ne. Moc hezky o tom píšou TADY. Ta metoda se mi moc líbila a byla jsem přesvědčená, že to tak budeme dělat, protože myšlenky toho, proč se to tak dělá jsou mi blízké, ale nakonec jsem z toho ustoupila. Né tedy úplně, každopádně to beru spíš jako doplněk našeho stylu jídla. Po pravdě, neměla jsem nervy na to, že Tondovi každou chvilku něco „zaskočilo“ a vlastně ve finále vůbec nic nesnědl, nedalo se tak krmit venku, což děláme často. Fungujeme aktuálně tak, že Tondovi jídlo mixuju, alespoň co se týká hlavních jídel, což je pro mě snídaně, oběd, večeře – někdy do hladka, jindy nahrubo, někdy na polívku, jindy jako hustou směs. Přes den, když jsme v klidu doma, mu ale klidně do ručičky ochutnávat jídlo dám, ale beru to spíš jako takovou „hru“ na poznávání a zábavu.

KDE NAKUPUJEME

Co se týká jídla pro Tondu, preferuju, aby suroviny byly čerstvé a ideálně ze známého zdroje / v bio kvalitě. Ano, takové suroviny jsou dražší, ale na druhou stranu – dítě toho nesní tuny a když si to člověk naplánuje, dá se s tím podle mě fungovat dobře a člověka to nezrujnuje. Ze začátku jsem se snažila takové suroviny hledat v klasických obchodech, ale bohužel dost často marně, nebo to už bylo takové unavené, jelikož to nejde tolik na odbyt. Pak jsem objednávala s naším nákupem klasicky na Rohlíku nebo na Košíku a nakonec, jsem si vzpomněla na bedýnky. Prvně jsem vyzkoušela Svět bedýnek, potom Fresh bedýnky. Chci vyzkoušet co nejvíce bedýnkových služeb a udělat potom porovnávací článek. Ve zkratce, proč mi vyhovují bedýnky – mají často nabídku přímo pro děti a to včetně masa, zaměřují se na sezónní a lokální suroviny, víte, odkud co pochází a že to je v dobré kvalitě, přivezou vám to až pod nos domů. Doplňkové věci jako rýžové vločky, ovesné vločky a další dobroty zatím kupuji většinou v DMku, ale některé bedýnky je také mají v nabídce.

A CO KUPOVANÉ SKLENIČKY A KAŠE?

Pro případ nouze mám doma v zásobě pár ovocných, masových a zeleninových skleniček. Zatím jsem nezkoušela různé značky, koupila jsem totiž jen jednu a tou je DM Bio. Na skleničky tedy zatím nejsem moc odborník. Samozřejmě jsou situace, kdy člověk prostě nemá možnost nebo nestihne navařit a pak se mi taková zásoba může hodit, rozhodně ale radši sáhnu po kvalitnější skleničce, preferuji jednodruhové a hlavně takové, ve kterých je opravdu jen ta daná zelenina a voda, maximálně třeba rýže nebo druhý druh zeleniny navíc. Předpokládám, že za čas nebudu tak striktní, ale prozatím do Tondy nechci cpát nic, co není potřeba.

Z toho vyplývá i to, proč mu nekupuji instantní kaše. Za prvé: často obsahují umělé mléko. Nemám důvod mu ho dávat, protože zatím mám vlastní. A za druhé nesouhlasím s konzistencí, která hodně vyplývá ze složení. Taková kaše je podle mě často jen lepidlo, které dítěti nic extra nedá, jen ho zaplácne (což je pochopitelně pohodlné, protože pak déle spí) nehledě na to, že bývají dokonce doslazovány. Neznám ani jeden důvod, proč by malé děti měly dostávat přidaný cukr a štve mě to i například v sirupech proti teplotě a dalších lécích. Už jen jak to píšu, zase jsem se rozčílila nad tím, jak někdo může něco takového vyrábět a prodávat, protože spousta maminek nad tímhle nepřemýšlí, nebo dokonce pojme pocit, že je to tak správně. Nedávno jsem omylem zabruslila do nějaké diskuze – hledala jsem totiž, od kdy maminky dávají dětem bílý jogurt. Paní tam zcela vážně položila tento dotaz (znění zhruba takhle): „Holky, nevíte, jestli mému dítěti neublíží bílý jogurt? Nebo mám počkat, až bude starší? Synovi je 5 měsíců a zatím dostává jen Lipánka a Termix.“ Takže tak. To, že někdo v diskuzi psal, že Termix jedině vanilkový, protože je méně chemický, než čokoládový, už byla jen taková třešnička :D

Tohle je řada/značka skleniček, které mi vyhovují.

JAKÝM ZPŮSOBEM TONDOVY DOBROTY VAŘÍM?

Ze začátku jsem fakt nevěděla, jak na to. Samozřejmě jsem si všude vyčetla, že vařit na páře je nejlepší, ale neměla jsem na to žádný vařič a dělat to na napařováku se mi moc nechtělo, ani nevím proč, přišlo mi to takové nepohodlné. Takže jsem asi tak první měsíc vařila prostě ve vodě (klasicky z kohoutku, neřešila jsem kojeneckou, protože se to stejně vařilo). Takhle uvařené jídlo jsem pak rozmixovala tyčákem nebo ve food processoru, případně naředila vodou z vaření, přidala olej a podávala. Asi jsem fakt patlal, protože s každým vařením jsem zaprasila půlku kuchyně.

Potom se mi do kuchyně dostal parní vařič a mixér v jednom, přímo na příkrmy a pokud by se mi sem dostal i jeho vynálezce, asi mu dám pusu. Ten stroj miluju, jede u nás 2-3x denně. Tonda má díky tomu jídlo vařené na páře a to jen tak dlouho, jak je potřeba, já nezaprasím nic navíc, zkrátka jsme spokojeni oba. Ačkoliv jsem v klasickém vaření (neskromně si troufnu tvrdit) docela dobrá, s dětským jsme fakt zápasila a až teď s parním vařičem mají Tondovy příkrmy opravdovou chuť. Předtím jsem potraviny spíš umořila a neměly chuť, barvu a určitě ani vitaminy.

VAŘENÉ VS. SYROVÉ

Protože já i Ondra máme poměrně dost potravinových alergií, jsem opatrná v tom, abych Tondovi věci podávala syrové. Většinu ovoce i zeleniny dostává proto tepelně opracovaných a teprve pomalu zkoušíme dávat syrové. Co se ale týká avokáda, banánu, okurky, melounu a dalších typově podobných věcí, ty mu samozřejmě dávám jen tak a to buď do ručičky na žužlání, nebo mixnuté (banán a avokádo mu dávám lžičkou po kouscích). Pokud mu chci dát ale banán například s jablíčkem, jablko udělám na páře a banán k němu pak přidám syrový. Jídlo mu podávám jak teplé, tak i studené (to, u kterého se to hodí – třeba ovoce), aby byl zvyklý na obě možnosti.

JAK DĚLÁM ZÁSOBY?

Aby Tonda měl suroviny zmíněné fajn kvality, není pro mě reálné nakupovat to obden, takže dělám větší nákup asi jednou za 14 dní (a samozřejmě sem tam něco dokoupím čerstvé v mezičase). Některé druhy zeleniny a ovoce jsou samy o sobě trvanlivější a není potřeba s nimi nic speciáního dělat, ale ty ostatní si chystám do mrazáku následujícími způsoby:

  1. SYROVÝ MATERIÁL:  Zelenina a ovoce – očistím, nakrájím na kostičky, zavřu do IKEA zip sáčku. Maso – nakrájím na plátky o váze asi 50 g (což dávám na 1 porci), uložím do IKEA zip sáčku a každé maso oddělím kouskem potravinové folie, aby se jednotlivé porce dobře vyndavaly.
  2. UVAŘENÉ JEDNODRUHOVKY: Zeleninu/ovoce uvařím, rozmixuji a zamrazím po 100 – 200 ml. Hodí se pro případ, že přijdeme domů pozdě s malým hladovcem a není čas vařit, nebo kdyby někdo hlídal a rychle by musel Tondu nakrmit a nevěděl čím.
  3. HOTOVÉ JÍDLO: Stejný postup, jako u bodu 2, ale rovnou dám dohromady různé kombinace ovoce, nebo zeleniny, příloh i masa. Většinou takhle nevařím do zásoby cíleně, ale třeba se stane, že Tondovi uvařím víc k obědu a druhou část pak uchovám.

Pokud mám líný den a nechce se mi večer vařit, udělám ráno nebo v poledne víc jídla, část z něj zavřu do skleničky do ledničky a večer to přetransformuju na večeři.

Ze zásob přirozeně plyne otázka rozmražování nebo ohřívání. Nejsem zas nějaká hyper biožena, takže prostě když je potřeba, vrznu to do mikrovlnky, případně ohřívám nebo rozmrazuji na páře ve vařiči na příkrmy, protože takovou funkci má. Kdo je proti mikrovlnkám a nemá speciální vařič, ten dá rozmražovanou věc do mističky, tu postaví na pařáček do hrnce a nechá to chvíli v  páře, na tomlhle principu totiž funguje i rozrazování a ohřívání ve vařiči.

Co se týká masa a mražené zeleniny v syrovém stavu, házím to do parního vařiče ještě zmrzlé, jen dám delší dobu vaření.

JAK NA CESTÁCH?

Od doby, co má Tonda příkrmy, jsme byli přes noc pryč 2x a to už s námi jel i parní vařič, se kterým se dá skvěle fungovat i třeba na hotelu. Člověk k tomu potřebuje jen vodu a elektřinu, takže jsem všude vařila to, co jsem si přivezla. Jen maso nevozím syrové, na cestách přidávám ze skleničky.

Pokud jsme „na cestách“ ve smyslu na výletě přes den, mám navařený teplý oběd v termosce a chladnou sváču v kabičce pro případ potřeby. Samozřejmě vždycky „sebou máme“ moje mléko, takže se všechno dá zvládnout, ale pokud je venku zima a Tonda sedí ve fusaku v kočárku, je jednodušší hodit přes něj látkovou plenu a nakrmit dítě lžičkou.

KONKRÉTNÍ POMŮCKY

SEDÁTKO: V čem Tonda při jídle sedí? Zatím nemáme jídelní židličku, ale už ji potřebujeme jako sůl, jen jsme dlouho nevěděli jakou. Proto pořád sedí a jí v Baby Bjorn, což je dost nepraktické. Jednak se to houpe a tak ho musím zarazit nohama a pak je to látkové, takže pořád peru pobrindaný potah. Už tento týden by nám ale měla přijít židlička ke stolu, tak se na ní moc těším. Vybrali jsme rostoucí židličku od české značky Hajdalánek, kterou nám doporučila Kačka Smoothcooking.

BRYNDÁKY: Ze začátku se nám vůbec neosvědčily gumové, protože Tonda hodně bryndal a pak se v tom všem patlal, zatímco látkový bryndák většinu vsáknul a tak se dítě tolik nezaprasilo. Gumové bryndáky jsem koupila v Primarku a látkové v Tescu (mají zespoda gumu, tak neprosáknou, ale nedávejte je do sušičky – vyndáte pak gumovou zmačkanou kouli, jako já). Teď, když už jí míň jako prasátko, zvládáme to i s těmi gumovými, nebo taky bez ničeho, ale pokud má na sobě něco svátečního, největší jistotou je oblek z IKEA.

MISTIČKY: Samozřejmě se nají z jakékoliv mističky, ale nejpohodlnější je plastová s držáčkem, tedy nejpohodlnější hlavně pro mě. Když mu nechci dávat jednolitou kaši, ale chci mu jídlo rozdělit na různé chutě, vyhovuje mi mistička rozdělená do tří „sektorů“.  Ta se dobře používá i při servírování větších kousků na zkoumání, nebo když je jídlo horké a dítě hladové – rychleji to vystydne.

Mističky od Tommee Tippee (mají na Trendybaby.cz).
VLEVO NAHOŘE: Mističky s držáčkem jsou pohodlné na používání.
VLEVO DOLE: Přihrádky se hodí na rozdělení jednotlivých druhů jídel. V talířku také servíruju jídlo, když potřebujeme, aby rychle vychladlo – je nízký a má vělkou plochu.

LŽIČKY: Lžičky to určitě chce plastové / gumové / silokonové, aby si neničil zuby, protože do toho sem tam kouše. Máme sadu od Tomme Tippee, ty jsou hluboké a hodí se hlavně na tekutější jídlo, pak máme plastové NUK, které se hodí třeba na ulupování banánu, jelikož jsou tvrdší a ještě máme Munchkin, které mění barvu, když je jídlo moc horké. To je vtipná vychytávka.

Lžičky – vlevo Tommee Tippee, uprostřed NUK a vpravo ta měnící.

ROBOT: Máme robot Babycook od značky Béaba. O tom se nemusím víc rozepisovat, protože jsem na něj psala recenzi. Na mém profilu na Instagramu (ve výběrech) najdete taky video, které jsme s Tondou natočili o tom, jak se nám robot používá.

TERMOSKA: Na cesty se na teplé jídlo nejvíc šikne termoska. My máme od značky Contigo a je super. Děkujeme, Ježíšku! Když do ní dám ráno horké jídlo, v poledne je akorát. Termoska sice není kdovíjak designová nebo s obrázky, ale je super funkční a vyhovuje mi i praktické ouško na držení, protože z ní většinou krmím venku a tak se mi to pohodlně používá. Umývám ji v myčce, takže údržba super snadná.

Termoska je od značky Contigo. Ráno uvařím horké jídlo a v poledne je akorát k podávání.

DÓZIČKY: Na skladování v lednici nebo na převážení jídla na cestách (mimo termosku) používám 3 druhy věcí. Za prvé jsou to skleničky od marmelád nebo kupovaných dětských příkrmů. Za druhé mám sadu dóziček, které se do sebe dají našroubovat a jsou tak skvěle skladné, značka Skip Hop. Jsem z nich nadšená, protože i vypadají moc hezky. A za třetí mistička od Tomme Tippee, ze které se dá rovnou i pohodlně krmit. Je to stejná mistička, jako ty, co máme na doma, ale má navíc víčko včetně držáku na lžičku.

Mistička Tommee Tippee s držáčkem na lžičku.
Šroubovací dózičky, které do sebe pasují.

NA ZÁSOBY: Jak jsem psala, zásoby do mrazáku ukládám v zip sáčcích z IKEA a nedám na ně dopustit. Někdy věci rozmixuju a nandám do silikonových tvořítek na led, ze kterých pak zmrzlé kousky opět vymačkám do sáčku. To se používá hodně pohodlně a dobře se tím pak případně dá namíchat chuť jídla. Když potřebuju zamrazit větší objem, používám třeba vaničky od Philadelphie, ale ještě víc mi vyhovuje silikonová formička od Béaby, která má 6 přihrádek, které (každá) pojmou 150 ml.

Super silikonová dóza na zamražování zásob o porcích 150 ml. Béaba z Trendybaby.cz.
Sáčky na mrazení zásob.

PODLOŽKA: Když nechávám Tondu objevovat jídlo samotného, dávám mu plastové mističky na protiskluzovou podložku s přícuckou, protože je pak menší šance, že to někam smete a taky většinou moc nenapatlá okolo.

Podložka s přícuckou je od Tommee Tippee (trendybaby.cz)

PITÍ: S pitím jsme začínali na lahvičce se speciálně tvarovaným „dudlíkem“, teď už zvládáme i „nedudlík“, ze kterého teče voda samovolně a pak máme v zásobě ještě pítko s brčkem a termosky, ale na to máme ještě pár měsíců čas.

VLEVO: Termosky, které budeme používat asi od podzimu. Ta vpravo byla součástí balení s termoskou na jídlo od značky Contigo.
VPRAVO: Lahvička s vysouvacím brčkem, plánuji ji na léto, tak uvidíme :) Je od znažky Tommee Tippee (Trendybaby.cz)

 

Hrneček s „nedudlíkem“ je z DMka.

 

Tak takhle bych asi shrnula naše první měsíce s „opravdovým“ jídlem. Uvidíme, jak to bude dál, ale určitě pak připravím pokračovací článek. A co vy? Jak dlabou vaši malí všežravci?

 

 

10 komentářů: „Tonda, já a opravdický jídlo“

  1. Děkuji za super článek, zejména za zmíněni vybavicky. Akorát se chystáme s Alfredem na ochutnani první zeleniny a byla jsem dost zmatena z toho
    Co vlastně Potrebuju za věci :) těším se na další článek!
    Měj se krásně, Verna sledovtelka cz_maya x

    1. Jé zdravím na blogu! Jsem ráda, že se článek hodil. Uvidíte, třeba si sami najdete i jinou výbavičku, každému vyhovuje něco jiného, ale jsem moc ráda, že jsem (snad) někomu byla užitečná :)

  2. Musím se přidat s poděkováním. S příkrmy budeme právě začínat, takže se hodí každá rada a srozumitelně napsané zkušenosti :) Mějte se s Tondou krásně
    Oli

  3. Super článek, děkuju! U nás je teda otázka příkrmů prozatím v přibližně třičtvrtěročním předstihu :D Ale uvažovat už nad tím občas zvládám, takže takovýhle návod se mi hodí :)

    1. Jsem ráda, že se článek líbil a snad i hodil. Aspoň budete mít nastudováno a vědět potom, co a jak, když sháníte informace s předstihem, to se cení :)

  4. Rovnako sa chcem poďakovať za tento článok, pomohol mi trošku si to s tými príkrmami urovnať, lebo som z toho bola fakt zmetená. (Normálne je to hotová veda) 😊 Prvý pokus s mrkvičkou nám nejak nevyšiel, ale skúšame ďalej.

    1. Rádo se stalo :) každý to má jinak a taky k tomu má kadždý trošku jiný přístup. Že první mrkvička moc nevyšla, to je uplně normální! Ono to nakonec půjde :)

  5. Dobrý den, možná by bylo dobré si o příkrmech pro děti přečíst více podkladů z kvalitních a ověřených zdrojů, než se pustíte do doporučení. V zásadě tak jen kopírujete sice rozšířený přístup, který doporučuje i řada pediatrů, ale ne vždy to je to nejlepší pro děti. Jako třeba příkrmy už od 4. měsíce nebo třeba kaše na noc hned na začátku.
    Na trávení obilnin (složitých sacharidů) nejsou děti příliš dobře enzymaticky vybaveny, až do dvou let věku. Díte sice po kaši mže spát krásně celou noc, ale to často pro to, že je trávením takto náročného jídla unavené. Nebo může naopak kvůli bolestem břicha často v noci plakat a také se budit. Kaši je v některých zdrojích doporučeno zavádět až jako jeden z posledních příkrmů, po 8. měsíci dítěte, kdy lze zkusit dávat malé množství kaše třeba ke snídani.
    Navíc kaše jsou hlavně sacharidy, hodně energie, ale na noc.
    Stejně tak bych ty rozmixované kaše nenazývala opravdové jídlo.

    1. Dobrý den, v tom případě jste vůbec nečetla můj článek pozorně. Hned v úvodu píšu, že to není žádný návod ale spíš povídání o tom, jak to děláme my. Co se týká kaší, sama píšu, že kaše Tondovi nedávám a to přesně proto, co píšete i vy. Večer dostává zeleninu a ovoce, což tvoří většinu porce a k tomu další složku právě v podobě například rýže nebo ovesných vloček. Na celou porci toho dostane třeba polévkovou lžíci. Také nevím, kde jste v mém článku našla něco o zavádění jídla ve 4. měsíci – začínali jsme (pár lžičkami zeleniny) v půlce prosince a Tonda se narodil na konci června. To, co nazýváte nebo nenazýváte opravdovým jídlem, to je jen na vás, každopádně mému dítěti ze začátku dělalo dobře nemít v jídle kousky a až postupně k tomu dospělo. Prospívá skvěle a je zdravý, takže věřím, že to až tak špatně, jak to vnímáte vy, nedělám. :) Naopak si dovolím tvrdit, že co se týká jídla, zvládáme to opravdu dobře, nedostává nic co by dostávat neměl, vařím několikrát za den čerstvé jídlo z dobrých surovin a také stále kojím, což jak pozoruji v okolí, není úplná samozřejmost. Každopádně díky za názor a věřím, že když si článek přečtete znovu a pozorněji, pochopíte ho. Mějte se fajn, Jana

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.