Máma Jana

Problém s kobercem aneb den na hov…

Netvrdím, že bych na Instagram fotila, jakou mám doma hromadu prádla na vyžehlení nebo to, že přes naše okna už pomalu nebude vidět, protože jsou asi sto let nemytý. Zároveň ale nic (kromě filtrů na fotkách) uměle nepřikrášluju, jen se spíš radši dělím o ty hezký věci, tak jako my všichni, co chceme mít pěknej Instagram. Ale věřte mi, ani u nás to zdaleka neni jen růžový, nedělejte si iluze.

Shodou okolností jsem včera četla článek Vandy z vanickovani.cz. Byl přesně na tohle téma. A prásk – hned dneska tu máme den na hovno, jako vyšitej. Tak co si budeme nalhávat? Dneska je to doma katastrofa.

Tonda už od ráda řve jako tur. Neřve jedině ve chvíli, kdy ho mám na ruce a děláme blbosti před zrcadlem, takže z toho si odvozuju, že ho asi nic nebolí. Každopádně od rána ještě nespal, takže vrchol mýho úspěchu bylo objednání nákupu z Rohlíku, s Tondou v nosítku. Tím bych se vůbec nenechala rozhodit, tak to prostě je, že děti někdy brečej. V decentním stresu mě udržuje jen vědomí, že mám dost věcí na to-do listu a hodilo by se mi, aby aspoň na dvě hodinky usnul a já to nemusela dohánět večer, až budu po tomhle nosícím dnu úplně hotová. Jenže ono se to ještě celý o chvilku pozdějš otočí, když jdu Tondu přebalit do pokojíčku a všimnu si, že se stala katastrofa. Jeden z kocourů označkoval koberec. Pane bože!!!

Jo, je to jen koberec, dá se to vyčistit v čistírně, ale tohle téma trochu visí u nás doma ve vzduchu jako časovaná bomba. Kocouři totiž začali na nového člena rodiny žárlit hned v prvních měsících jeho života a občas něco počůrali, jednou mu dokonce (pardon) prochcali asi 3 různý místa v pokojíčku, včetně koše s prádlem na vyžehlení, přičemž se v ten den zákonem schválnosti rozbila pračka. Ondra řek, že pokud se to stane znovu, půjdou z domu. Strašně jsem to obrečela, koberce šly do čistírny a vypadalo to, že už se kocouři s novou situací doma srovnali. Jsou to pro mě členové rodiny, miluju je a nedám na ně dopustit. Na začátku léta jsme je spolu s veterinářem za X tisíc vytáhli z otravy, protože asi zblajzli nějakou jedovatou kytku a pro mě byla noční můra, že by jeden z mých miláčků umřel, což reálně hrozilo. I přesto ve mně ale zůstalo trochu nedůvěry a koupila jsem pro jistotu speciální čistič na tyhle „nehody“, abych byla ready, kdyby se to stalo znovu. A jo, teď je to tady.

Hlavou mi tedy probíhá rychlá hrozba toho, že kocouři budou muset pryč, pokládám Tondu do postýlky, ten okamžitě spouští hysterickej řev a já drhnu koberec tim údajně magickým čističem. A víte co? Čím víc to čistím, tím víc to smrdí a čím dýl to trvá, tím větší křik se z postýlky ozývá. Komu někdy kočka udělala něco podobýho, ten ví, jaká to je smradlavá past. Jsem celá zpocená, sama sebe stresuju asi tak na 200 %, Tonda se vzteká, až je taky zpocenej a já lítám kolem koberce jako idiot. Nedá se nic dělat, koberec musím vyčistit, aby Ondra na nic nepřišel. Plán je vzít ho do vany (ten koberec), vydrhnout, vyfénovat a vrátit na původní místo, to přece do šesti do večera stihnu, ne?

Přesouvám koberec do koupelny a horko těžko cpu smradlavej cíp do vany, přináším Tondu v houpátku, aby řval aspoň u mě a né sám v pokojíčku a sprchuju, drhnu, saponátuju a pořád dokola – ten blbej koberec. Kocour má radost, že se něco děje a běhá po bytě jako trysková myš. Když o chvíli pozdějš vytáhnu koberec na dlaždičky a urputně ho fénuju, celá mokrá a šílená, dojde mi, že to je fakt pitomost, protože to nejen pořád smrdí, ale ještě je to tak mokrý, že to tak tejden neuschne.

Vzdávám se. Beru si na sebe kalhoty chlupatý od kocourů, oblíkám Tondu do nosítka, který je taky celý chlupatý a nenamalovaná a od rána neučesaná za sebou zamykám tu spoušť a urychleně jdu ven na vzduch, jinak bych asi proskočila oknem. Dojdu si do kavárny pro kafe. S kofeinem! Jsem naštvaná, sama bych teď ty kocoury nejradši zabila. A zrovna mi píše Ondra. Jsem poražená, neututlám to, takže mu odepisuju, jaká je doma situace. Pro kafe si nakonec nedojdu, protože jsem si nějak blbě nastavila nosítko a zádama mi projíždí pěkná bolest, takže se za rohem otáčím a zase mířím domu. Stejně Tonda hučí.

Když dojdu domů a svlíknu Tondu z kombinézky, třikrát hurá, vypadá unaveně a tak nenechávám nic náhodě a rychle ho odkládám do kočárku. Párkrát přejedu po podlaze v pokojíčku, kde má být koberec a světe div se, to dítě usnulo.

A teď, místo abych šla likvidovat ten to-do list, sedím, cucám lžičku Nutelly a píšu tenhleten článek, zatímco do koupelny bych hrozně ráda hodila granát. Uf. Už teď tenhle výlev (článek?) splnil účel, protože sepsáním jsem si dost ulevila.

Takže prosimvás, věřte mi, že všechny ty pozitivní instagramový profily plněj fotkama ženský a chlapi, který žijou uplně stejně, jako vy. Ačkoliv v tomhle „online fotoalbu“ máme většinou havně pěkný obrázky. Ale když se zamyslíte, ani do toho normálního fotoalba bychom si asi nenechali vyvolat fotku, jak uřvaný drhneme koberec…nebo jo? Možná. Z dětství mám několik uřvaných fotek, protože mě táta vždycky fotil, když jsem se vztekala, že mi pak ukáže, jak mi to „sluší“. To teď zpětně působí fakt vtipně, když si vezmu, že se čekalo třeba 2 měsíce, než se vyfotil film a fotky se vyvolaly :)

Vy teď prosím držte palce, ať už se to dneska jen všechno v dobré obrátí a já jdu konečně dělat něco podstatnýho, než se mi to nebohý dítě zase ozve ve vysílačce.

A tady máte jednu „real“ „no make up“, „no filter“ a já nevim co ještě „no“ fotku, kterou jsem poslala z „procházky“ Ondrovi jako odpověď na to, jak to vypadá u nás doma.

3 komentáře: „Problém s kobercem aneb den na hov…“

  1. Ojoj radostný den… Ono holt když se se*e, tak na jednu hromadu. Kocoura bych měla chuť zabít (nebo aspoň nakopnout), ale to je těžké, když je člověk tak zbožňuje že :) Jak to dopadlo mimochodem? Půjdou pryč, nebo se Ondra smiloval? Každopádně budu držet palce, ať už se tenhle scénář neopakuje.
    P.S. Malej vypadá spokojeně :D

    1. Přesně tak, taky jsem měla chuť je praštit :D Snad mají další poslední šanci, tak se modlím, aby sekali latinu. Tonda se umí na fotku tvářit vždycky hezky! :D Je to podvodník!

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.