Máma Jana

Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán

Je středa večer. Lezu nahá po čtyřech po zemi v koupelně a o kachličky na zdech šplouchá voda. Zní to jako začátek nějaký severský detektivky, ale ve skutečnosti je to završení mejch tří, pardon, posranejch dnů. Takže pěkně od začátku.V neděli brzy ráno odjel Ondra se zahraničníma instagramistama na pracovní cestu do Plzně. Na tři noci. Všechno vypadalo na relativní pohodu, dokud v pondělí večer Tonda nehodil šavli přes celou postel. Takže převlíct postel, otočit matraci, abych měla kde spát, převlíct sebe, převlíct dítě a znovu ho uspat. Uf. A v týhle párty jsme pokračovali celou dlouhou noc, pak dopoledne a taky odpoledne a kus dalšího večera. V noci jsme se už obešli bez výměny svršků, ale protože zabraly léky, miminko našlo skrytou energii a tak jsme od půl třetí do půl šestý koukali na Do-re-mi a čekali na spánek. Ach jo, proč se tohle děje zrovna v den, kdy jsem sama doma a ještě bez auta.

Díky bohu, je tu středa. Dvě noci jsem nespala, ale dneska se konečně vrací Ondra. Už od rána spřádám plány na to, jak uspím Tondu a pak se na hodinu zavřu v koupelně. Ponořím se do horký vody, umeju si hlavu, nalakuju nehty a vytrhám si obočí, abych ve čtvrtek byla krásná na fotkách z vítání občánků.

Zatím jde všechno podle plánu. Je osm večer, já vedle Ondry pokládám chůvičku a zavírám se v koupelně. Konečně si natáhnu záda v horký vodě a než se mi povede na cvhvilku vypnout, v duchu remcám, jak máme blbou vanu. Je malá a odtok na přebytečnou vodu je tak nízko, že za chvíli tam sedím, jako někde v louži. Naštvaná na výrobce vany, kterého neznám, a taky na developera, co stavěl tenhle dům, lezu za chvíli s turbanem z vany. Pomalu došlapuju na zem a očekávám měkoučký kobereček, když v tom moje noha čvachtne do studenýho mokra. Zděšeně obracím oči k podlaze a vidím, že všude je asi centimetr vody. „Doprdele!!!“ otevírám dveře z koupelny a následuju mokrou mapu do předsíně.

Ta vana je nejen malá, ale ještě má rozbitej odtok. Prostě fakt blbá. Takže veškerá voda přetekla dolů do prostoru pod vanou a odtamtud i do koupelny a předsíně. A tak házím na zem všechny ručníky a uklízím tohle zbytečný moře. A co z toho plyne? Že je to pravda. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. A je jedno, jestli ho děláte pro někoho cizího, nebo pro sebe.

PS: Na vítání občánků půjdu se srostlým obočím.

1 komentář: „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“

  1. Takové věci se zásadně dějí jenom když jsou tatínkové pryč. Samozřejmě až oni zůstanou s dítětem sami doma, bude všechno v naprosté pohodě.

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s