Těhotná v 9. měsíci? Na tohle se jí neptejte!

Tenhle článek jsem napsala na konci června, když jsem už pár dnů přenášela. Byla jsem nervozní z doktorů, kteří mě strašili vyvoláváním porodu a ještě víc moji nervozitu umocňovaly otázky okolí. A z toho tenhe článek vznikl. Nejdřív jsem nevěděla, jestli to vůbec můžu uveřejnit, ale teď zpětně mi to přijde docela i jako sranda, tak tady je a snad se pobavíte i vy :)

Někdo by možná řekl, že jsem nevděčná a mám být ráda, když se o mě lidi zajímají a ptají se mě na průběh těhotenství. Jenže ona většina těch otázek je fajn, dokud se neopakují moc často. Pak to působí naopak. Nemáte radost, že o vás má někdo zájem, ale podvědomě to buduje tak trochu nerudnost a stres.

Jestli máte v okolí pokročile těhotnou, nebo dokonce přenášející kamarádku, neptejte se jí na tyhle otázky. Největší radost jí uděláte tím, když pokecáte o něčem, co se jejího břicha vůbec netýká. A nebojte se, až porodí, řekne vám to. Pokud jí bude něco trápit, řekne vám to. Když naopak bude mít z něčeho radost… no řekne vám to!

PS pro všechny z mého okolí: Né, že se v tom někdo najdete a vezmete si to osobně. Je to výcuc ze všeho, co mě napadlo i z toho, co slyším od dalších těhotných ;)

TAK UŽ?

„Ano, porodila jsem předevčírem a jen jsem vám to zapomněla říct.“ Ne, vážně. Když se zeptá někdo cizí, nebo s kým tolik nejste v kontaktu, člověka potěší, že má o vás zájem. Když se ale ptá někdo z rodiny nebo z blízkých kamarádů, musím přiznat, že mě to spíš mrzí. To si vážně myslí, že bych jim neřekla tak důležitou věc? Navíc , když na sociálních sítích sdílíme s prominutím každý „prd“? Denně na tuto otázku odpovídám asi tak 10x a i když bych mohla být úplně v klidu, díky tomu se cítím pod tlakem a ve stresu, že je něco špatně, když „Ještě nic!“. Takže, tohle je otázka č. 1, kterou si zakažte, pokud kolem sebe máte pokročile těhotnou a už vůbec ji nevytahujte, pokud třeba přenáší.

NO, MOHLA BYS PORODIT V ÚTERÝ, TO JE PĚKNÝ DATUM.

„Jo, tak dobře, napíšu si to do diáře.“ Za poslední 2 měsíce jsem dostala asi tak 16 objednávek na termíny, kdy by tedy bylo nejlepší, abych porodila. Pak jsem k tomu dostávala ještě druhé termíny, kdy teda rodit nemám. Je to legrace. Jednou, dvakrát… ale když už vám zase někdo říká „Hele a nech si to na 29., to se vracím z dovolený.“ nebo „Dneska neroď, zítra je hezčí datum.„, tak si rvete vlasy. Panebože, děkuji za radu, kdybych náhodou začala rodit o den dřív, budu sedět s překříženýma nohama a počkám.

CO TONDA?

„A co Karel?“ Do této otázky si dosaďte libovolné jméno očekávaného dítěte z vašeho okolí. Takže…no, co by? Jak vidíte, pořád mám břicho, takže je v břiše. Co bych na to asi tak měla říct. Prostě Tonda. Sama bych ráda věděla, co.

JAK JE?

„Svítí sluníčko a večer bude bouřka.“ Jasně, za tuhle otázku se nemůžu zlobit, protože to je vlastně hezké gesto, že se někdo zajímá o to, jak se mám, jak mi je a měla bych za něj být ráda. Ale když po páté za den přijde tato zpráva, říkám si: Jak asi má být? Je pořád stejně, je vedro, mám oteklý prsty a bolej mě záda. Těším se, až se Tonda narodí, užívám si poslední dny klidu a zároveň jsem dost ve stresu, protože se mě pořád někdo ptá, jestli jsem už porodila a v nemocnici mě „strašej“ vyvoláním porodu. Tak jak asi je? Takhle. A do porodu to pravděpodobně bude pořád stejně. Děkuji za optání.

TYJO, TY MÁŠ VELKÝ BŘICHO

„Neee, fakt? Ježiši jak se to stalo?“ Ano, mám velký břicho, protože jsem v 9. měsíci a v tom břiše je plně vyvinutý dítě a spolu s ním všechny ty věci, co tam mají být. Tak jaký břicho bych měla mít? I bez těchto poznámek dobře vím, že mám nejen velké břicho, ale taky syslí tváře, protože moje tělo zadržuje vodu a tak jsem celá „velká“. To k tomu prostě patří a nepotřebujete to připomínat. Stejně tak, jako pozitivní větu, která většinou následuje: „Ale neboj, to po porodu shodíš.„.

A NEMÁŠ TO BŘICHO NĚJAK NAHOŘE?

„Já nevim, mám ho tam, kde prostě je…?“ Píše to každá chytrá příručka – před porodem břicho klesá dolů. Ale taky existuje spousta žen, kterým břicho nikam neklesalo. Každopádně představu o klesajícím břichu všichni „zkušení“ mají a tak je vždycky samozřejmě potřeba zhodnotit, jestli nastávající mamince teda to břicho klesá, nebo ne. Já ho mám „bohužel“ dost nahoře a proto už mi podobné hodnocení leze krkem.

MÁŠ UŽ SBALENO?

„Jééé ještě, že se ptáš. Já bych na to málem zapomněla.“ Jasně, že mám sbaleno. Předevčírem jsem měla termín a protože mě strašili, že se Tonda narodí dřív, mám sbaleno asi tak od začátku devátého měsíce. Vypadám opravdu tak neschopně, že si nezabalím tašku do porodnice a pak budu panikařit, že jsem si nevyžehlila noční košili? Tak to děkuju pěkně.

BOJÍŠ SE?

„A ty?“ Co to je vlastně za otázku? Jasně, že každej normální člověk nějakou tu obavu má. Je to úplně nová situace, něco, co nezná a co otevře úplně novou životní etapu. Z okolí slyší spoustu ne jen těch pozitivních příběhů a tak jasně, že se trochu bojí. Ale taky těší. Bojíš se ty, když jdeš k zubaři? Tak co myslíš, bojím se aspoň trochu já, když mě čeká porod?