Těhotná Jana

Čekání na prcka. Tak kdy už se narodíš?

Celé těhotenství uteklo strašnou rychlostí. 9 měsíců se na začátku zdá jako nekonečná doba –  je to skoro celý rok a představte si, co všechno jste za takový uplynulý rok stihli zažít. Každopádně – v těhotenství plyne čas jinak. Mnohem rychlejš. A až se dítě narodí, prý to bude ještě rychlejší.

Někdy před devíti měsíci jsme s Ondrou seděli v koupelně na vaně a čekali, co se objeví v tom okénku těhotenského testu. To byla jedna z těch chvil těhotentství, která se výjimečně táhla jako věčnost. A teď je 24. června a já mám zítra termín.

Poslední 2 měsíce mi říkali, že se Tonda narodí dřív. Zakázali mi cvičit, doporučili klidový režim a odpočinek. Mám totiž nadbytek plodové vody. A tak jsem od začátku června jako na trní, kdy to „dřív“ tedy přijde. Když jsem byla před týdnem na kontrole v poradně, paní doktorka mi řekla, že by to čekala zhruba do týdne. Tak jsem si doma znovu překontrolovala tašku do porodnice, konečně sepsala porodní plán a nastavila se do čekacího módu.

Za týden jsem seděla v čekárně v Podolí zas. Tonda se ještě nenarodil. A tentokrát jsem odešla s „diagnózou“: Ještě se tam nic nechystá a pokud se nenarodí do příští kontroly, dáme vám termín na vyvolání porodu. Když máte plodovou vodu navíc, nedoporučujeme moc přenášet.

Takže mám zítra termín a asi 5 dní na to, aby se Tonda narodil. Tak Tondo, jak to vidíš? Je jasné, že ten kluk bude vtipálek, asi po tátovi. Ale co zdědil po mně, to teda netuším. Já bych totiž na jeho místě byla už dávno venku, protože bych byla zvědavá na ten pokojíček, o kterém mu pořád vyprávím (a brzy ho ukážu i vám – už dávám dohromady fotky).

Ačkoliv by se zdálo, že čekání musí být nejhorší pro mě, protože je horko a já se už cítím opravdu jen jak chodící inkubátor, největší stres z toho má okolí, které neví, na kdy si naplánovat zapíjecí oslavy a všichni si pořád objednávají nejaké termíny, které se jim nejvíc hodí. Ze začátku to byla sranda, ale teď už se teda nesměju.

Tak držte palce a snad se brzy přihlásím s fotkou z porodnice a tentokrát né z čekárny.

PS: Abych se při tom čekání nenudila, oba naši kocouři něco špatného sežrali a tak už od pondělka běhám po bytě a dezinfikuju podlahu od kočičího zvracení a oběma cpu do krku tablety antibiotik. Jak tohle zvládnou s Ondrou, až budu v porodnici, to teda netuším.

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s