Svatba

Oddával nás kamarád. Proč a jak?

Naše svatba nebyla žádný výstřední moderní úlet, ale taky nebyla ani zdaleka tradiční. Možná už proto, že nás oddával náš dobrý kamarád. Proč jsme se pro to rozhodli a jak jsme to zařídili po úřední stránce?

Svatbu jsme chtěli na konci července a v sobotu, aby všichni hosté mohli pohodlně dorazit a netrápit se s tím, že si budou muset vzít v práci dovolenou – vyšlo to skvěle, protože zahrada u restaurace, kde jsme se chtěli brát a potom i slavit, byla v ten termín volná. Co ale už skvěle nevyšlo, byla domluva s úřady.

Na matrice v Říčanech totiž měli stanovené jenom 2 víkendy v měsíci, kdy oddávají a samozřejmě do nich ten náš termín nespadal. A hnout s tím prostě nešlo… tak vznikl náš náhradní plán, který se později ukázal jako nejlepší řešení, jaké jsme si mohli přát.

Ráďo, máme na tebe prosbu. Udělal bys to pro nás a oddal bys nás?

Na to jsme se zeptali našeho kamaráda Radka, jednoho dne takhle u stolu a jemu málem zaskočilo. Přivedli jsme ho chudáka do rozpaků. Na jednu stranu se toho zalekl a cítil velkou zodpovědnost, na druhou stranu ho ale náš dotaz potěšil. Vybrali jsme si právě jeho, protože jenom on z našich přátel dokáže být tak oficiální a srdečný zároveň. Navíc jsme věděli, že se nervozitou neopije a místo obřadu neskončí někde pod stolem. Na Ráďu je spoleh.

A tak Radek několik měsíců pročítal internet, aby vše připravil co nejlépe a nejvěrohodněji a my to nechali úplně v jeho rukou. Nikomu jsme nic neřekli, bylo to naše tajemství a den před obřadem jsme se zastavili na Novoměstské radnici v Praze, kde jsme jen se svědky podepsali papíry – bez prstýnků, bez formálního oblečení, bez dlouhých řečí. Oddávajícímu jsme sdělili, že to chceme vyřídit co nejrychleji a jít.

Sešli jsme se zde v těchto historických prostorech… no to můžeme vlastně přeskočit… a nyní táži se vás….

Za 10 minut jsme už byli venku, zašli se svědky na oběd do Bruxxu a těšili se na – pro nás oficiální – zítřejší svatbu. Ráďa byl připravený na svém místě, naše kamarádka Nora mu asistovala a my poslouchali tu nejkrásnější řeč oddávajícího, jakou si pro nás mohl kdo připravit. Radek nás zná a proto přesně věděl co říct. Bylo to osobní, milé i vtipné, ale zároveň to neztratilo žádný punc oficiálnosti a vážnost. Ti, co Radka neznají, ani nepoznali, že to nebyl pravý oddávající. A když se nás někdo zeptal, jaktože nás mohl Radek oddat, řekli jsme, že má kapitánské zkoušky. Po tom, že kapitán oddává jen na moři, už nikdo nepátral, ale my nakonec stejně prozradili, jak to bylo doopravdy.

Součástí našeho obřadu byly svatební sliby. Nebyl to slib, jako v kostele, ale každý jsme si připravil pro toho druhého pár vět, které bychom mu rádi před uzavřením manželství řekli. Ondra mě rozbrečel vzpomínkami na to, jak jsme se na škole poznali a ujištěním, že mě miluje i když se vztekám, že věčně nemám co na sebe a já pak svůj slib skoro ani nebyla schopná říct.

Jsem ráda, že nás oddal právě jeden z našich kamarádů a obřad tak byl dopravdy „náš“.

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s