Po Evropě

Miláno – město s chutí prosciutta

Když jsem rozbalila svůj dárek k svátku, málem jsem si poskočila radostí. Držela jsem v ruce další ze série Lonely Planet. Milán a jezera. A uvnitř byly schované dvě letenky. Hurá! Poletíme do Itálie!

Parta hic

Na výlety po Evropských městech jsme zatím jezdili sami, ale do Milána jsme se rozhodli vyrazit s naším kamarádem Honzou a jeho přítelkyní Markétou, abychom to cestování zase zažili o trošku jinak. S Markétou jsme se navíc ještě nikdy předtím neviděly a o to to bylo dobrodružnější. Co když si nebudeme rozumnět? Vem to čert, do Milána jedeme jen na dvě noci, tak to kdyžtak nějak přežijeme. Když jsme se ale všichni sešli na letišti v Praze, hned ze mě všechna nejistota spadla a bylo jasné, že nám to bude fungovat.

Itálie je kousek a proto bylo jasné, že ani let nebude trvat dlouho. Za chvíli už vystupujeme v slunném Bergamu, odkud to je jen pár minut autobusem do slavného Milána. Hned nám učarovaly staré, dřevěné tramvaje. Je to jako v nějakém historickém filmu a my jednou z těch tramvají uháníme směrem k našemu hotelu.

Než bude večer, rychle se checkujeme v hotelu a vyrážíme do města. Hned chceme ochutnat dobrou, italskou pizzu! A kousek od našeho hotelu by měl být jeden vyhlášený podnik. Za chvíli už otevíráme dveře bistra a uvnitř je úplně plno. Nenápadně šilháme po talířích hostů a vidíme, že pizza vypadá neuvěřitelně dobře. Aby nám čekání na stůl rychleji uteklo, dostáváme ochutnávku a o pár minut později už sedíme na vysokých židlích a já lačně hltám Margheritu s dokonalým prosciuttem navíc. Lepší pizzu jsem dlouho neměla.

Pár dnů před odletem jsem měla narozeniny a vypadalo to, že Ondra na ně zapomněl, což se mu úplně nepodobá, a za chvíli se ukazuje proč. Nad talířem pizzy mi přeje k narozeninám vyndává dárek. Jsem úplně dojatá a rozbaluju růžové Apple watche, ze kterých, mám pocit, asi omdlím radostí. Je to jasné. Zbytek Milána si budu počítat kroky a kilometry přímo na ruce!

Už je pozdě večer, my jsme přejedení a proto míříme do hotelu. Zítra nás čeká centrum Milána.

Probouzíme se do horkého dne. Rychle sníme hotelovou snídani a metrem jedeme na zastávku Duomo. Než bude sluníčko v plné síle, chceme se projít po střechách nejznámější gotické katedrály. Stoupáme do schodů a po chvilce se kocháme nádherným výhledem, azurově modrou oblohou a je to prostě nádhera. Děláme asi tisíc fotek a když už začíná být opravdu horko, jdeme dolů na zmrzlinu a taky se podívat do Galerie Viktora Emanuela II., známé pasáže luxusních obchodů.

Pak se proplétáme uličkami a nasáváme italskou atmosféru, než nám začne kručet v žaludcích. Na oběd zaplouváme do malého podniku Salsamenteria di Parma. Zalíbil se nám, protože už z venku vidíme spousty salámů a sušené šunky, které visí po obvodech všech stěn. Objednáváme si jeden a pak druhý Aperol Spritz a k tomu ujídáme sousta z talířů plných vláčného prosciutta, buvolí mozzarelly, parmazánu a Ondra má mísu pečených fazolek a salsicciu. V olivovém oleji si máčíme kousky domácího chleba a Aperol nám v horku pěkně stoupá do hlavy.

Hurá zpátky do zamotaných uliček a zchladit se nějakou dobrou zmrzlinou! O pár desítek minut později už spolu s dalšími turisty a desítkami Italů sedíme po obvodu fontány, která dominuje vchodu do hradu Castello Sforzesco a máčíme si kotníky v ledové vodě. Je to taková oáza, v tomhle spalujícím vedru.

Ještě chvíli si užíváme příjemného ochlazení a potom už procházíme areálem hradu a pomalu míříme ke galerii moderního umění, kde nás nejvíc fascinuje velká a moderně pojatá expozice vývoje různých nástrojů od dob pravěku až po současnost. Několik hodin si vše prohlížíme a docela nám u toho vyhládne.

Sluníčko se už venku přehouplo z nepříjemných výšin do trošku nižší polohy a tak se vyhřátými ulicemi proplétáme až do jedné nenápadné uličky, kde objevujeme podnik La Prosciutteria. Táhne nás to dovnitř a neděláme chybu. Rustikální dřevěné stoly a lavice, pult praská pod hromadou sýrů, salámů, oliv a dalších dobrot a i náš stůl se brzy pyšní podobným výběrem a navrch skleničkami bílého vína. Mám pocit, že jsem asi v ráji. Mňam!

Všechno to dobré jídlo a sluníčko nás trochu unavilo a tak si jdeme odpočinout na hotel, abychom nabrali síly na večerní procházku podél starých kanálů Navigli.

Podél kanálů to žije. Stmívá se a všude svítí spousta světýlek, hraje hudba, lidé posedávají na zábradlí a upíjí víno nebo si pochutnávají na zmrzlině. V barech je v plném proudu populární all you can eat bufet, ale my se zastavujeme na zmrzlinu u barevného okýnka. Za chvíli mám v ruce zmrzlinu s chutí růže a na ní tekutou sněhovou pusinku. Tohle je snad ta nejlepší zmrzlina, co jsem kdy měla.

Pomalu jdeme dál podél kanálu, až se zastavíme před nejmenším barem na světě. Je velký (malý) asi jako dvě telefonní budky. Sice obsahuje maličké místo na sezení, ale my si necháváme umíchat koktejly sebou. Ještě dvakrát se vracíme, protože kromě zážitku z nejmenšího podniku i drinky chutnají dobře.

Je tady tolik podniků, že se vůbec nemůžeme rozhodnout, kde si dát večeři a tak po dlouhém váhání jdeme opět na pizzu.

Byl to den plný senzačního jídla a krásných toulek italskými uličkami, jako by snad měl víc hodin, než kdy jindy a tak se dřevěnou tramvají vracíme zpět do hotelu, kde nás čeká poslední noc. Zatímco my se vyčerpaní ukládáme ke spánku, v ulicích Milána to žije ve velkém stylu.

Po snídani máme ještě pár hodin do odletu a chceme vyrazit do outletu s oblečením. Po chvíli bloudění jsme na místě a plní oečekávání jdeme dovnitř. Musíme se smát, vypadá to jako v nějakém starém sekáči a tak stejně rychle, jako jsme vešli, vycházíme ven. Né každý den je posvícení :) Přesouváme se na nádraží, odkud nám jede i autobus do Bergama. Protože je čas oběda, pokukujeme po něčem na zub a nakonec usedáme do restaurace přímo v budově nádraží. Nikdo z nás tu nečeká žádný velký gastronomický zážitek, ale jak se pleteme! K úžasnému Caprese s bůvolí mozzarellou, špagetám s mušlemi a nokům s rajčaty si objednáváme láhev Prosecca a je nám jedno, že snad ještě není ani poledne.

Než odletíme, krátíme si čas v obchodním centru vedle letiště a pak už tradá do Prahy. Cestou se nám už ale po milánských dobrotách začíná stýskat a hned z letiště si bereme Uber a necháme se odvézt do Ambiente pizza Nuova, kde až do pozdního večera jíme všechny druhy pizzy a těstovin, pijeme litry vína a vzpomínáme na nádherné Milano.

 

Komentuj:

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.